Bejvaly časy kdy to šlo lehce

život byl jeden předlouhej flám

odvážný myšlenky v přetěžký lebce

a dál už po cestách každej šel sám

Přicházej časy kdy to jde ztuha

den a noc není už divoký vír

po dešti málokdy přichází duha

vítězství neplodí pokoj a mír

Kdo časem oslepl kdo přestal slyšet

to žádnej němej neřekne vám

a velký myšlenky křičet jen tiše

má prasklý ucho ten pověstnej džbán

Říkáme láska  a myslíme sebe

říkáme víra a čekáme ráj

píšeme do pekla vzýváme nebe

ochotně bereme co nám kde daj

Bejvaly časy kdy slova šla sama

tyhlety časy jsou dávno pryč

potíme verše a rodíme drama

a vyjde z toho lacinej kýč