Kočí byl poměrně hodně překvapen, když mu do dostavníku usedli tři stejní cestující, jako minulou cestu.
     "Kde ste nechali sestru," zeptal se s úšklebkem.
     "Nepotřebovala jet zpátky," pokrčil rameny Brooks. Kočí dále nevyzvídal a vyrazili. Všichni tři muži se již navzájem znali, stejně tak cestu a věděli o sobě i něco víc. Překvapivě však nerozebírali detaily, ale úplně opustili témata minulé cesty i cíle stávající. Kočí častokrát za cestu slyšel pištivý smích Heatleyho, dunivé "hahaha" Brookse i srdečný bas reverenda. Bylo už dlouho po půlnoci, kdy hlasy z dostavníku utichly a noční ticho rušilo pouze vrzání kol. Cesta rychle ubíhala a se svítáním dostavník vjel do města - cíle cesty všech tří mužů.
     "Jsem zvyklý na postel, ale přesto jsem spal jako špalek," protahoval se Brooks. Heatley mu dal mohutným zívnutím za pravdu a reverend se svými dvěma metry se marně snažil protáhnout. To už ale dostavník stál a Heatley otevíral dvířka. Vyskočil ven a podržel dveře reverendovi. Toho překvapil shluk lidí na náměstí - očekával, že tak brzy ráno bude městečko ještě spát. Otočil se na Heatlyho.
     "Tomu říkám uvítání," chtěl ho vzít kolem ramen. Zarazila ho však mladíkova výrazná bledost a vážný výraz ve tváři. "Děje se něco, Joshi?" Mezitím se z dostavníku vybatolil i Brooks a Heatley se k němu vrhnul. Reverend zahlédl ještě rychlý pohyb v davu a pak výstřel.

Lock nevěděl, kam se dívat dřív - jestli sledovat lidi, jak zneškodňují střelce, prchající mladou ženu a nebo Brookse, který opatrně pokládá na zem krvácejícího Heatleyho. Přiskočil ke svým přátelům a začal ošetřovat zraněněho. Roztrhl mu košili a kus látky mu přiložil na krvácející prsa jako provizorní obvaz. Poté položili mladíka na nosítka a odnesli ho do Brooksova domu.
     Lock čekal v pokoji a modlil se k Bohu za Heatleyho duši - znal ho sice jen krátce, poznal v něm však čestného člověka. Měl pomoci Brooksovi vyřešit problém s jeho manželstvím, reverend dostal od biskupa úkol manželství Brooksových rozvést. Dům byl až nezvykle tichý, v obývacím pokoji jen hodiny tiše odměřovaly vteřiny a minuty lékařovy návštěvy u Heatleyho, který byl stále v bezvědomí. Lock si vzpomněl na starostu, který přišel oznámit nervóznímu Brooksovi, že vrah už je ve vězení. Stejně jako jeho manželka, která vraždu naplánovala. Brooks mu poděkoval za starostlivost a rychle se s ním rozloučil, protože už dorazil lékař.

Tiché vrznutí dveří vytrhlo reverenda z rozjímání. Zvedl hlavu a spatřil doktora, jak ho gestem přivolává k sobě.
     "Probral se a chce s vámi mluvit," pošeptal mu a postrčil ho do pokoje pro hosty. Na lůžku ležel obvázaný Heatley a zrak měl upřený do stropu. Vedle něho seděl Brooks a držel ho za ruku. Když uviděl reverenda, vstal a nechal je o samotě. Lock si sedl na židli vedle postele.
     "Chtěl jste se mnou mluvit, Joshi?" obrátil se na ležícího mladíka. Ten bez hlesu přikývl a reverend poznal, že i tento malý pohyb mu působí bolest. Naklonil se k němu proto blíž.
     "Přivolal jste mne kvůli poslednímu pomazání?" zašeptal. Moc chtěl slyšet zápornou odpověď, ale Heatley nevypadal dobře. Mrtvolně bledý obličej a skelné oči hovořily samy za sebe. A v těch očích reverend objevil i odpověď na svou otázku - to "ano" z nich úplně čišelo. Se staženým hrdlem začal tedy reverend úkon, po kterém ve většině případů následuje smrt. Netrvalo dlouho a na Heatleyho tváři se objevilo ulehčení a úsměv.
     "Děkuju," ztěžka zašeptal. Reverend ho chytl za ruku a gestem naznačil, aby se nevysiloval.
     "Mám zavolat Maxe?" otázal se Lock a zraněný přisvědčil. Než však stihl Brooks s lékařem přijít, Heatley usnul. Dech měl krátký a lékař si právem dělal starosti.
     "Nechme ho v klidu spát," vyprovodil oba muže ven a služce dal potřebné instrukce, co dělat, až se probudí. "Spánek ho posílí a to teď potřebuje nejvíce. Kdyby něco, víte, kde mne najdete." S těmito slovy se rozloučil a odešel. Max se v obývacím pokoji zhroutil na sedačku a skryl hlavu v dlaních.
     "Ta kulka byla určena pro mne," zaštkal a Lock se posadil vedle něho. "Proč to udělal?"
     "Chtěl vám pomoci a v tu chvíli mu to přišlo jako nejlepší nápad," odvětil reverend. "Položit život za přítele je velmi ušlechtilý čin, Maxi." Brooks zvedl hlavu a zkoumavě se na něj podíval.
     "Jenže on měl život před sebou, kdežto ten můj se již chýlí ke konci," odvětil nesouhlasně. Lock však zavrtěl hlavou.
     "Jak tohle můžete vědět? Pouze Bůh ví, kdy a jakým způsobem se naplní naše dny. Jinak - než se Joshua probudí, můžeme vyřešit váš rozvod." Brooks souhlasil a tak muži vyrazili do městského vězení.

"Přiznám se, takhle jsem svoji ženu ještě neviděl," svěřil se Brooks Lockovi, když se vraceli domů. "Nikdy jsem netušil, že je schopna říkat takové věci."
     "Přišla o všechno a ještě ji pravděpodobně čeká vězení," potřásl hlavou Lock. "Jestli pro ni byly peníze tím nejdůležitějším, tak moc překvapený nejsem. A co bude s tím střelcem?"
     "Starosta mi řekl, že zítra bude mít soud," odpověděl Brooks. "Dostane, co mu podle zákona patří. Soudce je tu přísný, ale spravedlivý. Jen doufám, že bude soudit za pokus o vraždu a Joshua se ze svého zranění dostane." Když dorazili domů, lékař opět ošetřoval Heatleyho.
     "Jak to s ním vypadá doktore?" zeptal se Brooks.
     "Špatně," odvětil doktor. "Dělám vše, co je v mých silách, ale asi to nebude stačit." Všichni tři se otočili k posteli, ze které je pozoroval Heatley. Brooks a Lock ho uchopili každý za jednu ruku a on pomalu zavřel oči. Chvíli se nic nedělo. Pak se doktor otočil a odešel. Lock už mnohokrát byl přítomen podobné situaci, tentokrát to však bylo příliš osobní. Pokřižoval se, spojil Heatleymu ruce na břiše a začal se modlit. Brooks se k němu přidal, i když pro slzy neviděl.
     "Svět je nespravedlivý," otočil se smutně na reverenda, když poté opustili místnost.
     "Máte pravdu, Maxi," přikývl reverend. "Joshua se vydal na svou cestu a můj úkol zde také skončil." Brooks ho vyprovodil na náměstí a rozloučili se. Lock rychle nastoupil do dostavníku, protože nechtěl, aby kdokoliv viděl jeho dojetí. Brooks nedbal na to, že se mu koulí slzy po tvářích - ztratit dva přátelé v tak krátkém čase není nic veselého. Dlouho se díval, jak se vůz zmenšuje a zmenšuje, až se z něho stala malá tečka na obzoru.