| Dílo #35088 |
|---|
| Autor: | Skalpel |
| Datum publikace: | 08.01.2007 19:51 |
| Počet návštěv: | 970 |
| Počet názorů: | 11 |
| Hodnocení: | 4 3 |
| Prolog |
|---|
Don't ask me why
'Cuz I don't know
Don't ask me how
I'm gonna solve this on my own
Don't ask me why
'Cuz I don't know
These things I'll never face...
(Rise against: The Sufferrer and the Withness; Wort Dying For) |
|
| Zmetek |
,,Buuuuudííííííčeeeeek!“
V navlhlém stanu se probrala postava. Vylezla ze spacáku posadila se na postel a začala si mnout oči. Poté si oblíkla trenky, obula sandály a vyběhla ven.
Venku už vedoucí letního tábora vyháněli děti různého věku na nedalekou louku. Jeden z nich zpozoraval naši postavu a jal se ji popohánět.
Asi 13-ti letý kluk mu kousavě odpověděl, že vstávat o půl sedmé je rušení nočního klidu. Vedoucí na něj, ať neprovokuje a běží s ostaními.
Pomalu se rozběhl směrem k ostatním. Půlku z nich ani naznal, a ta druhá ho neměla ráda. Běžel tak pomalu, že ho doběhl poslední vedoucí a začal ho znovu popohánět.
Odpověděl mu, že musí na záchod a zůstal sám. Popoběhl kousek k řece, rozhlédl se a začal hrabat pod jedním stromem. Brzy vyhrabal malý, ale silný igelitový sáček a z něj zapalovač a balíček cigaret.
Chvíly si sednul, a v duchu se hádal, jestli si má zapálit nebo ne. Slíbil si že toho nechá, ostatně to musel slíbit matce i všem starším příbuzným.
Nakonec cigarety zahodil do řeky. Ihned mu tohoto činu bylo líto, ale cigarety plavaly pryč. Začal se znovu hrabat v pytlíčku a vytahl pár petard a škrkátko.
Když nebude kouřit, bude se bavit, řekl si a vyběhl oklikou k louce.
Chvíly chodil kolem a sledoval jak ostatní poctivě posluchají vedoucí. Nikdo si ho nevšiml, ale nikomu ani nezcházel. Ukryl se do keře, zapál první petardu a hodil ji pod předcvičujícího vedoucího. Nikdo si malého proužku dýmu v ranní rose nevšiml, ale výsledné rány si všiml každý. Vedoucí nadskočil, promnul si ucho a zařval odkud to přileťelo. Bez reakce. Pár lidí se dívalo jeho směrem, ale přes keř ho neviděli. Připravil další ránu, ale teď ji chvilku držel v ruce, aby bouchla hned po dopadu. Cíl byla mladší holka. Začala pištět a propukl všeobecný smích.
Poté začaly petardy létat rychleji, mladší utíkaly a starší hledaly onoho zmetka.
Jmenovaný zmetek zalez hlouběji do keře a přestal házet.
Padlo jeho jméno v souvislosti s tím že najednou chybí, a další obvinění směrem k němu. Zaklel.
Bohužel tak hlasitě že si ho všimla kolemjdoucí holka a začala křičet, že ho našla.
Začal rychle zdrhat, ale byl trefen šiškou do hlavy a sražen na zem.
Jako odměnu za divadlo byl vhozen do ledové tůně v řece a byly mu uděleny všeobecně prospěšné práce.
Po vcelku nudném dni (plavba na loďkách, vázání uzlů, slaňování) se večer opravdu naštval, protože někdo našel jeho tajný pytlíček, pomočil mu ho a naplnil vodou.
Byl odhodlán se pomstít, problémem bylo ovšem najít viníka.
S hledáním začal na večeři. Posadil se vedle té otrlejší skupinky a začal hrát hazard o sirky a vyptávat se. Po asi půl hodině se dozvěděl že se po rozcvičce zdržel jeden mladší vedoucí a vrátil se s divným ůsměvem.
To se mu nelíbilo. Nemohl si stěžovat, vedoucího ke spravedlivosti nedožene, takže co.
Když se po večeři vrátil do stanu, čekalo ho další překvapení. Vytáhl si sladkosti a zamyšleně, což na něj byl výkon, začal kousat bonbóny.
Svět, se rozpadl.
A to na tisíce kousků různé barvy poletujících kolem. Vznášel se mezi nimy a žasl. Napadala ho tisíc a jedna teorie proč to tak vidí. Bohužel ani jedna z nich nebyla správná. Připadalo mu to úžasné, moci vidět svět v těchto střípcích, moci si každý postupně prozkoumat a sledovat detaily. Teď si všímal všeho, špíny na stole, pomačkáného oblečení ve stanu naproti, muších vajíček, všecho, a dokázal to všechno vysvětlit…
Připadal si nádherně.
Pak se probral.
Ležel na posteli a ukrutně ho bolela hlava.
Venku byla tma. Usnul.
Když se probral, nic moc si nepamatoval. Jenom ho neustále bolela hlava.
Podíval se na hodinky, bylo teprve pět, a tak chtěl spát dál. To mu ale nedovolila píšťalka, která vzbudila asi celý tábor. Hlídka, pomyslel si ospale a vyskočil ze spacáku a vystrčil hlavu ven. Bylo… ticho. Už bylo celkem světlo takže viděl napříč táborem a nikde nikdo. Už chtěl zalízt zpátky do stanu když se píšťalka ozvala podruhé, směrem od kuchyně.
,, Tak pudete tam někdo, nebo tam mám lízt sám?“ zakřičel.
Ticho.
,,Tak dobře, ale jestli je to vtip tak… tak si mě nepřejte“ a s těmito slovy vylezl ze stanu. Došel do kuchyně, ta byla prázná. Podíval se na rozpis hlídek.Byl smazaný.
Zašel k sobě do stanu. Podíval se k sousedovi. Prázno. Vedle taky, dokonce i u vedoucích.
Asi mojí ňákou hru, no že mně nezbudily no nevadí. Okamžitě mu ale došlo, že pokud by se konala nějaká hra kuchaři by tu byly.
,,No nic nechám to na ráno, teda vlastně až se vyspím“ a zalezl do spacáku.
Když se vzbudil, bylo něco kolem jedenácti a tábor byl pořád prázný.
Tak dobře, řekl si, sbalil si peníze, nějaké sladkostia vodu a vydal se do blízké vesnice.
Vesnice byla překvapivě prázdná, ale zmetek si toho nevšímal, a pokračoval známým směrem k hospodě, kde chtěl dokoupit zásobu sladkostí.
Překvapení, hospoda byla úplně prázdná. Bylo tam uklizeno, židle nahoře, jako po zavíračce.
Zmetek se pozastavil, myslel, a pak se odebral za pult k poličkám a začal obsah rychle házet do batohu, dokud nebyl plný úplně k prasknutí.
Vyšel ven a překvapilo že je zde stále sám. Přišel k nedaleké drogerii a nahlédl dovnitř.
Prázno.
Opět přešel k pultu , otevřel pokladnu, vybral její obsah,to mohlo být takový dva tisíce a opatrně vyšel ven, kde bylo jak čekal prázdno. Zatím netušil co za tímhle je, ale hodlal toho využít.
Zamířil k nádraží.
Ovšem i nádraží bylo prázdné. Prohledal budovu, opět si odnesl nějakou hotovost podíval kdy jede vlak.
Čekal, a deset minut po plánovaném odjezdu se sbalil a zamířil zpět do vesnice.
Zde bylo stále prázdno, tak zamířil k prvnímu domu a zkusil kliku.
Povolila, a vešel dovnitř. Bylo tu uklizeno, ale pěkně ticho. Ostatně, jak zjistil, všechny domy byly otevřené.
Po půl hodině si ponkud přeskládal batoh, našel klíčky od auta a mapu. Byla to felicie s krátkým kufrem.
Vlezl dovnitř, otevřel mapu a prozkoumal cestu a nastartoval. Táta ho nechával vyjíždět z garáže a řadit uměl, tak že s jízdou by problémy nebyly.
Ale spíš kam jet. Vypadalo to tu jak po evakuaci, ale nebyl to žádný důvod…
Cvičení? Teroristický útok? Nebo něco jiného…
No, nehodlal se tím teď zabývat. Namířil si to do Olomouce, nebylo to mac daleko a počítal že tam se dozví co se děje. Akorát bude muset schovat auto a neotvírat batoh..
Když dojel do Olomoce (jen s rozbitým světlem-potkal značku) našel město prázdné.
Tady je něco špatně.Takový velký město, nikdo tu není a všechno je jenom uklizený, nezamčený, jako kdyby se všici odstěhovali někam pryč, ale nechali tu peníze, a vůbec všechno.
Tady už nic nebral, jenom se poohlídl, u pumpy která až na prodavače fungovala nabral benzín a vzal si bagetu a zamířil do Brna. Říkal si, že pokud někde někdo bude, tak to bude v Brně.
Jenže opět ho čekalo nepříjemné překvapení. Prázdno. Zastavil u budky a zavolal domů. Nic. Babičky, kámoši, policie, hasiči, linka důvěry, všude jen záznamník.
Odeběhl do obchodu a vzal si nějaký jídlo. Pak zpohodlněl a zamířil přímo ke starostovi. Rozvalil se v přepychové kanceláři a jedl junk food.
Ráno se probral, vyskočil a podíval se z okna. Pořát nic. Stála tam jen jeho půjčená felda. Začínala na něj padat deprese.
Samota mu nevadila, ale uvědomit si, že je asi jediný člověk v okolí několika desítek kilometrů, v uklizeným městě a to bez pomoci se mu vůbec nelíbilo.
Začíl se bát, co se stalo. Evakouce to být nemohla, to by se někam dovolal.
Nějaký ůtok…ne, vždyť nikoho nepotkal. No byla to pro něj záhada. Pokračoval v obvolávání čísel, ale neuspěl. Pak se podíval na internet, ale veškeré informace končily asi před třiceti hodinami. Zkoušel chaty, fóra, ale nikdo mu neodpovídal.
K obědu měl párky, které našel v kuchyňce, na večeři se vypravil ,nakoupit´ do samošky. Takhle žil jěště asi dva dny.
Pak začínal pohrávat se sebevraždou. Málem si podřízl žíly, pokusil se skočit ze střechy, ale vždy nenašel dost odvahy.
Pocity deprese a osamnění se prohlubovaly, začínal mít noční můry. Bál se vycházet ven, při pohledu na prázné ulice měl pocit že zešílý. Prosil Boha, i když nevěřil, ať se něco stane, a on zemře, nebo ať se věci vrátí do normálu.
Po týdnu v kanceláři zazvinil telefon.
Nevšímal si ho, myslel si že usnul a toto je další noční můra. Kousl se do jazyka, a když ucítil krev, tak skočil po telefonu s takovou rychlostí, že napraskl sluchátko a pořezal se o něj.
Při uslyšení obyčejného ,,Hello?“ se rozbrečel.
Hlas ho začal uklidňovat, samozřejmě anglicky a zmetek nerozuměl.
Našel světlo ve tmě, našel bod na konci tunelu, našel hvězdu, která ho povede.
Po čase se domluvily na tom, že večer v osm místního času zase zavolá. Po delším uklidňování Zmetek telefon odložil, a cítil se jinak. Konečně za víc než týden s někým mluvil, a teď se ještě potřeboval učit anglicky aby si rozuměli.
Zahodil zábavu a nudu a stáhnul si z netu rychlokurz angličtiny. Do půl osmé byl v polovině.
Telefon ovšem nezvonil. Čekal do osmi a říkal si že asi ten někdo ztratil číslo, nebo že není u telefonu. Po osmé začínal být nervózní.
V devět hodin hledal nůž s myšlenkou na sebevraždu. Opět nenašel odvahu, a tak vyčerpaný usnul na zemi.
Další den nejedl, nepil jen seděl a přemýšlel jestli se mu včerejšek jen zdál. O půl osmé večer se usadil k telefonu a kolem desáté nad ním usnul.
Probral se. Bylo šero. Slyšel hluk, došel k oknu a dole viděl…lidi! Otevřel okno.
Zakřičel na ně, ale nevnímaly ho. Vyskočil z okna a běžel na ulici. Zakopl a rozbil si nos. Tekla mu krev, nevšímal si toho a běžel dál, stále k postavám na ulici. Nevnímaly ho. Doběhl k nim, a štěstím znova brečel. Stále ho však ignorovaly. Přišel k jedné postavě, a zatahal ji za rukáv.
Otočila se a on jí pohlédl do obličej.
Pozvracel postavě boty, tak hnusného ještě nikdy nic neviděl. Důlky prázné…
No, nebudu vám to popisovat…viděli jste Mumii? Tak asi tak.
Byl odtlačen do středu davu a zde se v hrůze otáčel kolem vlasní osy. Postavy se přibližovaly, zmáčkly ho mezi sebou a…
Probral se. Zvonil telefon. Zvednul ho. Chvíly bylo ticho, pak se ozvalo unavené
,,Hey, just what?“.Uklidnil se, poznal totiž hlas z prvního telefonu.
Hlas mu zdělil své jméno a omluvil se za včerejší vynechaní, prý měl moc práce.
Zmetek se neubránil škodolibé myšlence, co asi ten někdo dělal.
Zjistil si o něm základní informace. Byl z Británie, odněkud ze Skotska a teď je v Lodnýně.
Pracuje jako na poli, měl moderní statek prý velké pole.
Je mu asi 41 a vypadá to u nich jako tady.
Zmetek mu zdělil, u i ůdaje o sobě, pouze se nezmíl o tom že kouřil a že utekl z tábora.
Osoba, mimochodem jménem Mike, mu nabídla, že ho navštívý.
,,A jak to chceš asi udělat, dělí nás přece jen La Manche, půlka Evropy…, jak mě tu najdeš, sám nevím kde jsem, jsem zblblej a potřebuju být s někým pravidelně v kontaktu, osobo. No?“
obořil se na něj, očekávaje omluvu.
,,Tak za prvé; nejsem osoba. Za druhé, přiletím za tebou. Umím to s čmeláčkem, tak si na letišti půjčím něco s větší nádrží a někde přistanu.
Přes notebook najdu tuším Prahu, tam mě musíš čekat.
A zatřetí, když vyrazím ráno, tak do poledne budu u tebe.
Námitky?“ dodal ironicky
,,Ne-e“ vyrazil ze sebe zpitomělý zmetek.
Dal Mikovi číslo na mobil, ať volá po přistání nebo v případě havárie.
Zaplavila ho vlna radosti, po více než deseti dnech (čas už nehrál roli) někoho uvidí!
Před večerem dojel na cizím kole na pumpu pro automapu ČR a hledal trasu do Prahy na Ruzyni.
Ráno se vzbudil kolem páté, zrovna svítalo. Vyskočil, udělal si kafe, i když ho nepil a nesedl do nějaké Audiny. Natankoval, a vydal se na nájezd na dálnici.
Nevěděl jak dobře je na tom s rychlejší jízdou, tak začínal pomalu, ale asi v polovině cesty si to pálil přes stošedesát z rukou frajersky vystrčenou z okna.
Dojel k výpadu na Prahu a koukal po tabulích.
,,Tady bych za provozu jet nechtěl, zorientovat se tu…“
mumlal když študoval cedule.
Konečně to našel. Cedule na Ruzyni! Dojel k hlavnímu vchodu a vytáhl mobil, a volal Mikovy.
,,Nemůžu mluvit, zavolej později.“ Bylo jediné co slyšel.
Za pět minut mobil zvonil.
,,Tak hele, vidím jakýsi letiště. Nevím, jestli je to Praha. Dochází mi štáva…
Seš na dráze?“
,,Ne ale hned tam budu.“ Zakřičel nervózně a nesdl do auta. Rozjel se přímo proti oplocení a za cenu světel ho prorazil. Začal kroužit po ranveji a mezitím vytáčel číslo Mikova mobilu.
,,Tak sem tu, jedu po dráze. Vidíš mě?“
,, Vidím modrý auto. Ty?“
,,Jo. Pojď dolů!“
,,Za tebou… uhni z cesty.“ A položil to.
Zmetek sjel z cesty, zastavil, vystoupil a sledoval letadlo, které které přestalo kroužit a letělo na přistání.
Letělo moc rychle.
,,Tahej“ křičel zmetek na letadlo, přesněji vrtulový autobus asi pro deset lidí.
Letadlo se kus nad zemí srovnalo a zlehka klesalo dolů.
V momentě kdy míjelo zmetka se stala chyba. Pilot nakloněně dosedl na jedno kolo. Chvíly balancoval, ale klapky přestávaly učinně fungovat
Pak kolo povolilo a upadlo. Letadlo sebou cuklo, natočilo se na bok a přišlo o křídlo.
Přetočilo se na střechu a tak se dramaticky zastavilo asi 200 m od auta.
Zmetek zdrceně přihlížel a plakal. Rozběhl se k vraku a za běhu vytáčel číslo na mobilu. Ozval se obsazený tón.
Když těžce udýchaný dorazil k letadlu, pravačkou se pokusil neuspěšně prorazit bezpečnostní sklo. To odnesly klouby.
Nakonec sklo prokopl a nahlédl dovnitř.
Venku se vyzvracel. Palubní deska rozbitá, notebook pod nohami zohaveného těla.
Hlava rozbitá a zakrvená, pravá ruka a noha nepřirozeně obracény proti tělu, a několik otevřených zlomenin.
,,To není fér…“ křičel venku, vysíleně bušil do letadla, nevnímaje bolest.
Ve vzteku popadl střep a přejel si jím přez zápěstí.
Zhrozeně hleděl prod krve, hrnoucí se z ruky.
Pak se mu zatmělo před očima, a padal do bezedné díry.
Na dno nikdy nedopadl. |
|
| Epilog |
Šel tunelem, na konci proti světlo. Když došel blíž, zjistil že je to hořící letadlo.
Utíkal pryč. Zakopl, a při pádu slyšel:
,,Sklamal jsi.“
A pak…tma. |
|
| Názory čtenářů |
08.01.2007 20:13
 Marty_Zappa
|
kuchaři by tu byly - - celkem kolosální hrubka
Táta ho nechával vyjíždět z garáže a řadit uměl, tak že s jízdou by problémy nebyly.
no, no, mě táta nechával řídit ze zadního sedadla a to na polňačce. - - - - -tohle trochu kolísá.
nevnímaly - mekké "i " |
08.01.2007 20:27
Marty_Zappa
|
hmmmmm, velké hmmmm. Tak za prvé - celkem velké množství hrubek, ale já čtu i s hrubkami, pač je mám taky, ikdyž ne tolik. Fakt: Lidi ho neviděly ----- další takové chybky. Čárek chybných sem si ani moc nevšiml. Bacha na nespisovné - zalez ve smyslu on, zdrhat a tak. Teď to zábavnější
Úvod pěknej, celkem typické, taky sem takový parchant býval
Potom moc pěkné navození atmosféry v noci, kdy nikde nikdo není. Leč kdybych já vedle sebe nenašel nikoho ani ty zmíněné kuchaře, začal bych zmatkovat okamžitě. Sem takový. Nevydržel bych ani následující den, kdyby nikdo nikde nebyl. Dál, není znám hrdinův věk - - - - - to s řízením auta, nevím nevím, třeba by to mohl být nějakej teenagerovskej chuligán, ale zmetek nebo kluk určitě ne. Momentka zpustlýho města, jo to je moje, kamo, to žeru. Jinak, jak říkám, já bych byl už někde v příkopě s histerickým záchvatem, tvůj hrdina to zvládá celkem v klidu. No, ale v té kanceláři......jak se mohl domluvit na nějakém čase,. když anglicky nerozuměl???????????
To je trochu mimo mísu. A pak ten rychlokurz.....no pokud vedl angličtinu na takové úrovni, jak bylo v povídce.....myslím, že já bych měl trochu problémy.Co se týče konce, docela zm atený. Odřízl (a ) sis únikovou cestu, nebo rozvedení dalšího dílu. Počítám, že pilot je mrtvý. MOhl (a) si taky vysvětlit proč zrovna on s tím klukem přežili.
Beztak dávám tip, povídka se mi líbí. |
08.01.2007 22:11
PaJaS
|
za obsah tip, ale ty hrubky :-( |
09.01.2007 12:00
 Humble
|
Obsah: začátek supr, krásně rozvedeno, konec slabší.
Forma: naprosto příšerný pravopis, za všechny pár nejotřesnějších příkladů:
Chvíly si sednul...
nikomu nezcházel...
Vznášel se mezi nimy...
Nějaký ůtok...
Slyšel hluk, došel k oknu a dole viděl…lidi! ... Zakřičel na ně, ale nevnímaly ho.
Zmetek mu zdělil, u i ůdaje o sobě...
...mu nabídla, že ho navštívý. |
09.01.2007 13:13
 Pomerančová
|
Humble napsal(a): Obsah: začátek supr, krásně rozvedeno, konec slabší.
Forma: naprosto příšerný pravopis, za všechny pár nejotřesnějších příkladů:
Chvíly si sednul...
nikomu nezcházel...
Vznášel se mezi nimy...
Nějaký ůtok...
Slyšel hluk, došel k oknu a dole viděl…lidi! ... Zakřičel na ně, ale nevnímaly ho.
Zmetek mu zdělil, u i ůdaje o sobě...
...mu nabídla, že ho navštívý.
|
09.01.2007 13:21
Humble
|
Navíc mi vadí nelogická stavba - začátek je takový "normálně" táborový, pak děj náhle přejde do jakési fantasy, a na konci chybí jakékoli vysvětlení, co se vlastně stalo. |
09.01.2007 18:26
Pomerančová
|
ten strih je opravdu prudkej - chtelo by to pred tim aspon nejakej naznak...
vysvetleni by mi nechybelo, pokud by autor vyuzil tu desivou situaci (vsichni zmizeli) treba jako prostredek k popsani jak zmenene podminyk zmenej zmetka...
stejne to na me oprad pusobi, ze by druha cast, po tom zlomu, mela dostat vic prostoru....
ale namet je zajimavej, zaujal me |
09.01.2007 20:56
Humble
|
Pomerančová napsal(a): ale namet je zajimavej, zaujal me |
10.01.2007 07:57
Haber
|
hrubky ma neserú,
tak dobre česky zasa neviem,
obsah super |
19.02.2008 18:02
engelmar
|
Humble napsal(a): Navíc mi vadí nelogická stavba - začátek je takový "normálně" táborový, pak děj náhle přejde do jakési fantasy, a na konci chybí jakékoli vysvětlení, co se vlastně stalo. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|