PRŠÍM Podzimně prším z oblak žalu, skrápím prach letních vzpomínek. Oděné v novém overalu stékají city z ramínek.
Nedolétnou ti více k uším mé tóny tklivé symfonie. Pro naši lásku nářkem prším ty neslyšené elegie.
V kalužích slov se krokem hadím překlenout snažím vlastní stín. Opilou duší smutkem prším do deštivzdorných kocovin.
|
|