em

I.

Chodím po cestě co začíná koncem a končí létem
žalmy do kůry vyryté zkoušejí chytit dech
když sedám na větvi
a houpám nohou ve větru
padají z mého těla
kapky krve
co než dopadnou
promění se
v růžové lístky
je jimi pokrytá celá cesta
sladkými květy třešní, ve kterých se tak ráda koupeš

jsem Tvůj iluzionista, co mění roční doby
co mávnutím ruky zničí Tvůj život Láskou

II.

Ty,
stvoření světa nevědoucích
motýl usedl do Tvých vlasů
sleduji, jak jíš divoké třešně

divoké jako Ty sama

rudá kapička
spadla Ti ze rtů
a stéká po téměř odhaleném ňadru
a já ji toužím slíbat
najít Tvůj květ a spočinout v kratičkém snu

bez prozření …

… Eliško …