LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #34761
Autor:	Jelizaveta
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Výkřik do tmy
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	29.12.2006 23:39
Počet návštěv:	967
Počet názorů:	4
Hodnocení:	2 1

Podívej se v čem žijeme

Pan trestanec- vrah se naučil za celkem krátkou dobu háčkovat. Věděl, že jeho maminka už žít dlouho nebude a také věděl, že by chtěla být pohřbená v purpurových, háčkovaných šatech. Znal i vzor, bylo mu jasné jak velké to má všechno provést. Podplatil dozorčího a řekl mu, aby mu sehnat lila přízi a háčkovací.. náčiní. Nevěděl ani, jak se to pořádně jmenuje, ale nebylo to jedno? Naučil se to kvůli ní.
Kvůli Brigitě, která byla jako mladá opravdu dobrá. Vyhlášená a taky opěvovaná. Prostitutka se zvláštními podvazky. Možná na nich nebyla ani jedna nit zvláštní, ale.. ona je uměla nosit. Jasně, řekli byste si- každá kurva je umí nosit. Omyl.
Teď sedí v cele, je tam sám, protože by nikdo nedal ruku do ohně za to, že nějakého spoluvězně v jedné cele nenapadne či úplně nezabije. Háčkuje a každou řadu někomu věnuje. Je u třetí řady, podívejme se tedy na chvíli dovnitř jeho hlavy.
„.. a tahle je pro tebe, Lulu. Promiň, možná jsem ti nemusel vrazit tu pletací jehlu do oka, ale jedno vím jistě. To jsem možná trochu přehnal. Ale hrátky s nožem, to je o něčem jiném. To jsem musel. Žil jsem s tebou dva roky a tys věděla, jak nesnáším Silvestra, tak proč jsi proboha otvírala to debilní šampáňo??“
hlavu měl jak nějaký metro, kde se v jednu chvíli producíruje miliarda lidí, každý z nich mluví a každý z nich má zaručeně největší problém na světě. Nebo možná nemá ten problém tak moc velký, ale když se porozhlídne okolo sebe.. co by mohla mít tahle blondýna za problém? A tamhleten děda? Krásný, sluníčkovský, bezzubý úsměv.
Další a další řady. Žádné chyby. Čistá práce. Jako ten trezor a jeden bankéř, který byl ochoten za něj položit život, nebo ho lecjak bránit, než přijede policie. Moc mu to nevyšlo, ale nebo.. vyšlo, jedno z jeho přání splněno bylo. Položil život.
Snažil se vysvětlit proč to všechno dělal, každý se odvrátil se znechucenou tváří. Ano, je těžké to pochopit a možná se to vůbec nedá, ale byla to jeho zpověď. Tak stálo za to jí aspoň doposlouchat.
Když byl malý a snil o tom jaký bude veliký astronaut, herec nebo princ, tak mu maminka vždycky odvětila: „ Ne, ty nikdy nebudeš do ničeho zasahovat, nikdy nic neovlivníš, podívej se v jaký špíně to žijem?? Podívej se na mě, miláčku.“ Snil dost často. A slíbil si, že něco přece jednou ovlivnit musí.
Ale jak? Když se nedostal na žádnou školu a začal cítit, že tu něco nehraje. Že tahle cesta možná nikam nevede, když se na něj někdo pořád dívá jako na odpad.. co zmůže odpad? Možná posune jednu plechovku, nebo kdovíco je to na skládce o kousek jinam. Ale co změní ta plechovka?
Tak se rozhodl, že bude ovlivňovat životy lidí. Prvně to znělo vtipně, jen tak někomu zavolat a něco mu namluvit, ale když začal ty lidi zabíjet a být z té viny tak nervózní a agresivní, že zabíjel další, tak už to vtipné být přestalo.
Ale maminka bude mít šaty, tím se to vše odčiní. Myslí si to.