Zapal ještě svíčku děvče, řekl jsem dnes snad už posté. Sedím ve křesle a jako obvykle něco cucám. Ne, její prsy to nejsou, nabažil jsem se jich už ažaž. Whisky ze sklenky mi stéká hrdlem do žaludku a jestli mě nehodlá teď oddělat úplně, budu si ještě chvíli užívat tý pohody jakou nemáte ani v prezidentském apartmá luxusního hotelu s vlastním stříhačem nehtů a vlastní škrabačkou zadnice.
Mám chuť ti učesat vlasy, pronesu jen tak do větru a za chvíli jí tu mám i hřebenem tak krásným, že si o zaboření do těch vlásků přímo říká. Krása přece patří ke kráse, no ne? Tím ovšem nechci říct, že hnus na světě nemá co dělat. Jak by se vám mohlo na světě líbit cokoliv, kdybyste to nemohli srovnat třeba s kapustňákem?