Jsme z jedné krve, ty a já,
podivná pozemská stvoření...
Mramorová těla,
vřídla v osrdí,
ubohé sošky živoucí,
v bolavých tůních tonoucí,
Šťastný Princ slzu uronil.

Tápající slepci, bez hole,
akrobati na laně nad propastí...
Kobka uzamčená,
oslnivé světlo,
Damoklův meč nad hlavou,
usínat stále jen s obavou,
žíně praskla, rozpolcená lebka.

Jsme z jedné krve, ty a já,
odlitky věčným strachem prokleté...
Pod slupkou med,
v dužině zas pecka,
černá i bílá bez šedi,
ostatní to ale nevědí,
můj drahý bratře, s tebou navěky.