Když jsem přišel ze školy domů, zdálo se mi všechno najednou nějaké divné. Takové cizí a neosobní. Zul jsem si boty, odstrojil si bundu, čepici a šálu a vešel jsem do kuchyně. U stolu, zády ke dveřím, seděl můj otec, hlavu v dlaních. Pozdravil jsem ho, on však neodpověděl, ani se na mě nepodíval. Popravdě mě to vůbec nepřekvapilo, nejsme příliš hovorná rodina. Abyste rozuměli, můj otec pracuje jako horník a matka je v domácnosti. Ačkoliv je povolání horníka poměrně nebezpečné, není příliš dobře placené, a tak žijeme, jak se tak říká, z ruky do huby. Mně je to celkem fuk. Nikdy jsem příliš luxusu nepotřeboval. Vystačil jsem si vždy s málem. Ale mojí mladší sestru to vyloženě drásá. Neustále se ptá, proč ona nemůže mít panenky, jako mají ostatní spolužačky, proč nemůže nosit drahé šaty s volánky a proč jí tatínek nevozí do školy autem. Je ještě malá. Časem snad pochopí … Jak tam tak otec seděl u toho stolu, hlavu v upracovaných mozolnatých dlaních, najednou mě napadlo, že je doma nějak brzy. Většinou se vracel až později k večeru. Zeptal jsem se ho tedy, jestli má volno, i když mi bylo jasné, že je to nesmysl, protože dovolenou dostával opravdu zřídkakdy. Naposledy měl jeden den, když šel mojí babičce, jeho matce, na pohřeb. Otec ale kupodivu zvedl hlavu a odvětil: „Ano, volno.“ I v tom příšeří, které v místnosti panovalo, jsem zřetelně zahlédl černé kruhy pod jeho očima, strhanou tvář a zvláštní skelný záblesk v očích. Pak zase sklonil hlavu a už nepromluvil. Ani když jsem se zeptal, čím to, že tu není matka. Začal jsem ji shánět, a tak jsem nakoukl do ložnice. Spala. V poslední době jí nebylo příliš dobře. Šedivěly jí vlasy a měla stále více vrásek, ačkoliv jí bylo sotva pětatřicet. Zbytek odpoledne jsem strávil u sebe v pokoji. Nesešel jsem ani dolů na večeři, nějak jsem prostě neměl hlad. Mezitím se doma objevila i má sestra, která dosud byla u nějaké bohatší kamarádky, která měla panenky a šaty s volánky. Dalo mi velkou práci udržet ji, aby nešla matku vzbudit. Když jsme večer ulehli ke spánku, dlouho jsem nemohl usnout. Neustále jsem se převaloval a přemítal jsem, proč to bylo dnes doma tolik zvláštní, ještě podivnější než jindy. Z horní části palandy ke mně tiše doléhalo sestřino klidné oddychování. Najednou jsem uslyšel na chodbě těžké otcovy kroky a zvuk, jako by táhnul něco těžkého. Ozýval se nepravidelný šoupavý hluk. Otevřel s vrzáním závoru u dveří na půdu a znovu vzal břemeno. Bůhvíproč jsem se nemohl ani pohnout, srdce mi zuřivě bušilo, málem mi prorazilo hrudník, a po dvou minutách napjatého naslouchání jsem si uvědomil, že jsem zapomněl dýchat. Za chvíli jsem zaznamenal, že otec schází z půdy dolů. Klika od našeho pokoje se nepatrně pohnula, dveře se neslyšně otevřely a poslední věc, kterou jsem zahlédl, byla zrezivělá kovová trubka sevřená v otcových dlaních. Skrz tmu, do které jsem se propadal, jsem ještě uslyšel…“Ano, volno…“ |