sníh křupe mi
pod botou
jak rozsypané vzpomínky
roztroušené po úbočích
po hranicích pohledů
týdny neviděných
a vět
týdny neslyšených
jdu závějemi
jak bard zestárlý
jehož nikdo neposlouchá
jak ponocný
který zapomněl na pokoru
s níž měřil čas
skláním hlavu
a poslouchám vítr
jeho zpěv
a jeho mrazivé ticho…
jdu a nemyslím
na konec cesty… |
|