| Dílo #33028 |
|---|
| Autor: | Maulinka |
| Datum publikace: | 13.11.2006 18:59 |
| Počet návštěv: | 795 |
| Počet názorů: | 3 |
| Hodnocení: | 3 2 |
| Prolog |
|---|
| Co bychom byli bez světla? Jen naivní hlupáci, kteří nevidí co je před nimi. O tom by mohly vyprávět lampy...A o jedné z nich je tento krátky příběh. |
|
| Lampa |
Mlčenlivá matka našeho života. Ať je na ulici, v obývacím pokoji či u postele, žije spolu s námi. I když pro většinu lidí je to jen předmět. Předmět, potřebný k tomu, abychom viděli na naší dlouhou cestu. Tentokrát nepíšu o cestě hmotné, cestě na předem určené místo. Myslím tím cestu životem. Jedna taková stála i na starobylém náměstí našeho města. Byla tam už odnepaměti, pamatuji si na ní celý svůj život. Jako malá jsem kolem ní chodila za ruku s mou matkou do školky, v pubertě jsem se o ní opírala a snažila se vypadat starší. Ve čtyřiceti letech jsem se naopak snažila vypadat mladší, méně znavená životem. A teď, ve stáří, se smutně dívám, jak jí odvážejí. Prý je potřeba vyměnit staré pouliční osvětlení – Pchá! Cítím, jako kdyby odváželi kousek mně samotné. Na svém vetchém těle jako bych cítila každý nešetrný úder, každý ulomený kousek železného zdobení.
Naposledy jsem se rozloučím s mou nejlepší a nejvěrnější přítelkyní a v tu chvíli pochopím, že nastal čas, udělat na světě místo mladším, nezkušenějším lidem, tak jako to udělala lampa. Ztěžka se zvednu z lavičky a ohlédnu se po náměstí. Tiše si vzdechnu a zamířím zpátky.  |
|
| Názory čtenářů |
13.11.2006 19:23
 Anny
|
foto se mi líbí a úvaha také, jenom mi příjde příliš smutná
zůstala ještě krása náměstí, vzpomínky z místa a lavička a hvězdy, co nikdy nikdo nevymění |
13.11.2006 20:32
fungus2 |
|
13.11.2006 23:47
sokrates
|
proč tolik pesimismu? |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|