Vržená tmy nohavice
přenesla poupatům chlad
a můj čaj dvakrát ohřívaný
dávno vystyd při sběru
prostých slov uschovaných
do malých oblázků
zcukernatělého medu zahřívám dechem
modrou krev hroznů
vpíjící se do sametových rtů
mých ztajených tepen
jak příboj lehkých vln
co končí na němém štítu.
|
|