Bílá sova na vysoké borovici dřímá Nesejde na tom odkdy ji Popelku znám Chodil jsem ke kmenům, hladíval kůru několik bělavých per v chlebníku mám (ref) Ležím a dívám se bezvládně do nebe Tužeb tolik a času tak málo Vedle mne jen lůžko z čediče, na ní mokrý popel si sní Na dlani spí mi ztrápený motýl Za řekou umírá strom Oči má Sněhurka přivřené v mlhavé stopě dní Za řekou už usnul i poslední strom teď do jara neprubudí ho ani kostelní zvon Se strachem tančím své tango dojatě stesk coby dirigent orchestru pohřbených těl hosté bujaří zapíjí žal sněhem a tmou netuší že nástrojem hudebním dneska je kvér (ref) Ležím a dívám se bezvládně do nebe Tužeb tolik a času tak málo Na sobě větve v posteli z čediče, na nich mokrý popel zpívá a sní Na dlani probudil se ztrápený motýl Za řekou umírá strom Ústa má Sněhurka zamčena v mlhavé stopě dní Za řekou už usnul i poslední strom a do jara za nic na světě neprubudí ho ani kostelní zvon Nedávno tomu co listí v zámeckých parcích srovnali do kopek hráběmi starci a vdovy Proč tulák vítr do kraje zase ho rozfoukal? Půjdu znovu optat se té bílé sovy (ref) Ležím a dívám se bezvládně do nebe Tužeb tolik a času moc nezbývá Vedle mne jen postel z čediče, na ní mokrý popel pláče a sní Na dlani usnul mi churavý motýl Za řekou umírá strom Dlaně má Sněhurka sevřeny v mlhavé stopě dní Za řekou zasnil se už poslední strom a až do jara nevzbudí ho ani kostelní zvon...
|