Procházím se po bulváru pod slunečnou oblohou, vyhlížim si tři čtyři kroky dopředu a lidi mi přesto lezou do cesty každejch pár centimetrů. tolik jich tady tráví nedělní odpoledne, svoje životy a nebo hamburgry z toho stánku na rohu. lehnu si doprostřed náměstí na vrstvu navátého listí, obličejem ke slunci, poslouchali jste už někdy svojí duši? je to možná to nejlepší co můžeme v uprostřed týhle zmatený módní přehlídky udělat.