Dílo #31720
Autor:johanna
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Vázané verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:10.10.2006 18:00
Počet návštěv:1008
Počet názorů:7
Hodnocení:8 4
Patří do sbírky:Ledové kostky

ptáče
mé srdce unavené pláče
kde jsi se ztratilo mé ptáče
sama jsem upletla tvůj osud
je mi to líto líto dosud

jak je to líto žádný nezná
nezvládla jsem být k tobě něžná
tak v nemocniční zeleni
navždy je moje vězení

vězení co si nesu v duši
v hrudi mi umíráček buší
to za tebe mé malé
bolestí nepřestálé

nejsem Bůh
neumím na hladině stát
a nic vzít zpátky nejde
bolím se co se do mne vejde
bolí i dýchat vzduch
kde ty jsi mělo plakat
i kde ses mělo smát

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'johanna', 10.10.2006 18:17.

Názory čtenářů
10.10.2006 19:01
Albireo
Moc smutné, ale navždy to není - vždyť přijedeš za 4 týdny na Šuplík! Ten kousek se stáním na hladině je něco!
10.10.2006 19:28
Raimund Jezu
/
11.10.2006 08:20
Poutník
***
11.10.2006 09:03
Anny
smutné nemusím, ale tahle je zvláštně pokorná a milá
11.10.2006 09:20
Aglája
milé, poklidně plynoucí...
11.10.2006 21:34
Boterka
drásající
11.10.2006 23:42
Andromeda
Ptáče mého pláče





Do rukou ti spadlo

ptáče mého pláče,

do tvých dlaní bezedných.


Bezbranné ptáčátko.


Vypadlo z hnízda

mých rudých očí,
 
jež mají jizvičky

ranek pod víčky

a tajně krvácejí slaně.


Odvracejí se před

severním větrem,

který zraňuje mé srdce,

do polštáře tvé náruče...

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)