Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna, skok! Sebevrah se řítí mlžným ránem vstříc smrti. Skočil z mostu. Zbývá mu posledních pár chvil života.

Na vlakovém nádraží zastavil rychlík. Lidé nastupují a vystupují. Maminka počítá své děti. Jedna, dvě, kde je třetí? Honzíku, kam jsi zmizel? Vlak každou chvíli odjede! Honzíku!

Vlak odjel bez maminky a dětí. Honzík se vrátil za malou chviličku.

Dělník se přišel z železárny domů. Konečně odpočinek. Odpočinek? Děcka vřískají, žena po něm chce peníze, pivo došlo. Neštvěte mě lidi, nebo se něco stane.

K taxikáři nastoupil velmi mladý muž a nechal se odvézt na kraj města, kde kromě stromů a trávy není absolutně nic. Vlastně už ani nejsou ve městě. Tady si mladík poručil zastavit a sáhl si za opasek.

Žena se prodírá davem a někdo do ní strčí. Papíry, které nesla pod paží, se rozletěly po chodníku. Stihne je sebrat dříve, než je vítr rozfouká do všech stran? Atraktivní muž jí pomáhá se sbíráním. Sebrali vše. Usměje se na ni a pozve ji na kávu.

Lebka sebevraha se roztříštila na desítky kousků. Jeho život skončil v jediném okamžiku. Škoda. V poslední vteřině zjistil, že se rozhodl špatně. Příliš pozdě. Jeho mozek se rozstříkl na všechny strany a ulpěl na několika kolemjdoucích.

Máma se na Honzíka nezlobila, jen mu vysvětlila, že musí kvůli němu počkat na další vlak. Měli štěstí. Jejich vlak vykolejil. Patrně by nepřežili. Honzík slíbil, že už to nikdy neudělá.

Dělník se naštval a vrazil manželce facku. Najednou pocítil chlad a bolest v břichu. Manželka do něj zabodla kuchyňský nůž a nechala ho vykrvácet.

Mladík vytáhl pistoli a zezadu prostřelil hlavu taxikáři. Musel. Potřebuje peníze na další dávku. Jen osm stovek a je z toho venku. Prohledal auto. Našel dohromady pět set. To nestačí, řekl si, a šel stopovat auta jedoucí do města.

Žena pozvání přijala. Muž se jí představil jako pracovník banky. Ženě se líbil. Za půl roku se vzali. Byli spolu šťastni. Po svatbě se žena dozvěděla, že její muž tu banku vlastní.