Včera jsme zase spolu vyrazily a dohodly jsme se na tom, že tentokrát, když ne tedy místo, vyzkoušíme alespoň neznámé produkty...A to byla ta osudná chyba onoho odpoledne. Když jsme dorazily, zasedly jsme do tureckého sedu na ošoupaném koberci a jaly se poctivě pročítat nápojový lístek, hledajíce co možná nejneobvyklejší tee v touze jedna druhou trumfnout. Á, už mám typ - Bamboo nebo jak se to už jmenovalo, to je ono. Čaj který se nechává zrát v bambusovém válečku, mlaskla jsem si, očekávajíc neuvěřitelný zážitek pro chuťové pohárky lačného jazýčku. A k tomu...kandovaný zázvor, to je ono,tak. Tu vidím, že i kamarádce zasvitlo v očkách a prý, že zvolila himalájskou bylinnou pročišťující specialitu(na můj bambus to samozřejmě nemělo) a k tomu - nově v nabídce-juice z aloe. Sdělily jsme hrdě naši volbu čajovníkovi, který zvláště, když jsem přednášela požadavek na svůj nápoj, lehce zdvihl obočí a zeptal se, jestli to myslím s onou specialitou vážně...No jistě, jak jinak, pomyslela jsem si a v duchu se zamračila na pána, který si snad myslí, že jsem nesvéprávná, když se mě musí ptát, jestli chci, to, co jsem jasně vyjádřila, že chci a teď jsem tedy kvůli němu musela své chtění ještě jednou potvrdit, přirozeně se samozřejmým výrazem (jako že tohle piju každý den) a falešným medovým úsměvem.

   Uvelebily jsme se mezi polštářky do polosedu-pololehu i jaly jsme se probírat aspekty života, které bereme na paškál vždy, nijak se předpokládám nelišící od těch ostaních holek nebo žen(no hlavně v kontextu s mou osobou bez ohledu na věk toto označení tedy zrovna nesedí, neb jsem starý dětina). A tak jsme se ani nenadály a už se nám to nese, ňami ňam. Sice mě trochu překvapilo, že u mého drinku pán poznamenal, že po zalití (byla to jedna konvička s čajem a druhá s vodou, no to jsem udělala dobře, vícenálev) ho mám nechat louhovat max. 15 s. Ale co, nechám ho minutku, co se může stát. Provedla jsem zálivku, nechala stát a slila do mističky. Mezitím má spolučajovnice nedůvěřivě voněla ke svému nápoji, marně se přesvědčujíc, že jí bude to, co páchlo jako žabinec, moc chutnat. Já jsem mezitím uzobla kousek kandovaného zázvoru, pobízejíc k tomu samému činu i kamarádku, a musela jsem konstatovat, že jak mám ráda zázvor ve všem možném ve špetce, jeho vlastní kandovaná varianta byla něčím odporným - jako kdybyste si pocukrovali mýdlo, bylo to stejně nechutné a stejně štiplavé. Mezitím si kamarádka nalila půl skleničky doneseného aloe-džusíku. Asi nejsem dostatečný gurmán, ale když jsem okusila, naskočila mi odporem husí kůže. Chutnalo to, resp. konzistence byla něco jako voda a v ní rosolovité medůzy(no dalo by se to popsat daleko nechutnějším přirovnáním a tím také mnohem trefnějším, ale neskvělo by se to tu moc hezky, pravdou ovšem je, že jak se mi ona tekutina dostala do úst, představila jsem si právě tu druhou možnost). Dobrá, dobrá, ještě není všem dnům konec, ještě je tu čaj...Měly jsme nalito, tak nač čekat. My friend pomalu usrkávala svůj žabincovatý léčebný zázrak, který tak nejspíš nejen voněl, ale i chutnal, a i já jsem si dala konečně lok. Byl to rozhodně vrcholný moment dne, zvláště pro můj žaludek. Výluh měl chuť nejsilnějšího pelyňkového extraktu, ale krom toho mi jeho "vůně" silně připomínala keramickou dílmu na ZUŠ, kterou jsem jako malá navštěvovala, tedy konkrétněji páchlo to jako ty stoleté barvy, které byly všude ve sklenicích. To bylo moc. Podívaly jsme se na sebe a začaly se smát svým zkrouceným obličejům. "Ráďule, nevím jak Ty, ale já si jdu objednat másalu..." a už jsem letěla po schodech za čajovníkem.

   To odpoledne jsme už vypily jen posledně zmíněný nápoj, ostatní jsme nechaly být. Pobyt nás tedy tentokrát vyšel se všemi těmi lahůdkami docela draho a když ještě vzpomenu, že se kamarádce podařilo rozbít mističku... Zkrátka a dobře: příště najedu zase na osvědčené menu a co se týče experimentů, bude se držet alespoň relativně v hranicích osvědčených čajových sort. A pokud bych někdy byla přeci jen odvážnější, neopomenu si objednávat vždy alespoň jednu věc vyzkoušenou, aby bylo možno využít ji k případnému zajedení nebo zapití ;o)))