| Dílo #31003 |
|---|
| Autor: | Damian |
| Datum publikace: | 18.09.2006 10:24 |
| Počet návštěv: | 355 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 3 1 |
| Prolog |
|---|
|
| Spadané listí |
Šustíš mi v hlavě, lásko
slůvky, cos nechala tu
se mnou o samotě
Jak tichne den
zhášen svitem pouličních lamp
vzpomínám
na tvé krásné oči... úsměvy... ozvěny smíchu...
kolébám je opatrně
ve svých dlaních
tak velkých
až se bojím
že to všechno pokazím
probudím se
když vlak zarachotí
a zbude mi
jen sen.
Ranní mlha
zahalila Vltavu
na šištičkách olší
kapky rosy
slábnou se sluncem
spadané listí
a kosí peří
převrací si vítr šeptavě.
V hlavě mi šustíš
lásko
však v srdci zníš
jak dobře vypálená nádoba
z tebe piji
každé ráno
s tebou usínám
jsi krev co mi proudí v žilách
tebou žiji
tebou umírám.
|
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Damian', 19.09.2006 09:35.
| Názory čtenářů |
18.09.2006 10:49
 Albireo
|
Pěkná náladovka! Jo, už brzo bude toho listí spadaného až až... |
18.09.2006 12:04
Raimund Jezu
|
Lepší průměr pozvednul dost vysoko obrat " šustíš mi v hlavě, lásko".Ten vydá za celou sloku. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|