Cítím se bohatá

tvým obrazem

tam uvnitř

kam bída chodí spát

v mizerné náladě

rozbíjet mou duši

Zaléváš mi chrám

shrbený dobou

co pěstuje vteřiny

z nadýchaných slov

zmizelých příběhů

Chci svírat pocit

deštivé krásy vět

jež samovolně rodí

rozechvělé ty

a lehnout si tam

kde daleko je blízko