Dílo #309 |
Autor: | Panda |
Datum publikace: | 30.10.2003 16:26 |
Počet návštěv: | 724 |
Počet názorů: | 5 |
Hodnocení: | 3 |
Prolog |
|
Kutálení |
A pak křičel
z nejvyšší hory
do nízkého světa
k hluchým lidem
Křičel dál a víc
(on myslel, že zpívá)
A lidé otáčeli hlavy
(on myslel, že poslouchají)
Zpíval o svobodě
a ztracené kráse
doufaje pro svět,
že si konečně všimne
(on myslel, že je první)
A svět se neotřásl
Ti lidé nekřičeli
nic nezměnilo směr
Klopýtl a kutálel se
z nejvyššího kopce
nejbližší louky
|
|
Názory čtenářů |
30.10.2003 17:00
Wiki
|
a potom vstal a rozhlédl se :-) |
30.10.2003 17:21
kalais
|
* |
30.10.2003 20:40
Šílená
|
a potom vstal a rozhlédl se ...a usmál...
neboť pochopil že vše jde svou cestou
tou nejlepší...protože jedinou možnou...
plácám...ještě jsem se to nenaučila...ještě jsem se ani neskutálela...jen tuším...a touze toho tvého tolik rozumím |
31.10.2003 07:34
Bibša
|
...protože jedinou možnou... ale pořád se ohlížel a šplhal na každý kopec a opět mluvil, zpíval, křičel ... prostě mu to nedalo:-) A doufal, že ... |
31.10.2003 09:37
Aki
|
to znám... jenže lidská blbost bejvá většinou silnější... šetři dech, budeš ho ještě v životě určitě potřebovat :o) ale básnička je to hezká :o)* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|