Lásko kouzelná formální neformální opuštěná i
obklopená myslící i spěchající slepá i nebezpečná toužící i utíkající krásná i ošklivá zamračená i poskvrněná smyslná i beze mne prodaná i nekoupená třaslavá i hloupá abstraktní i příliš konkrétní
Epilog
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'petr-us', 04.09.2006 18:01.
tak jsem zabrousil do Préverta a nic, co by aspoň trochu připomínalo tutok dílko jsem nenašel - psal v básních příběhy, ale ne podobné abstrakce (je taky možné, že jsem neměl správnou knihu - byla sice obsáhlá, ale přece jen výběr/průřez)
Ta láska
tak prudká
tak křehká
tak něžná
tak zoufalá
Ta láska
krásná jako den
a špatná jako počasí
když počasí je špatné
Ta láska tak pravdivá
ta láska tak nádherná
tak šťastná
tak veselá
a tak nicotná
třesoucí se strachem jako dítě když je tma
a sama sebou si tak jistá
jako muž v noci vědomý si svého místa
Ta láska která jiné strašila
že ji pomlouvali
že z ní celí zbledli
Ta láska vyčíhaná
protože my na ni číhali
Uštvaná zraněná podupaná ubitá zapřená zapomenutá
protože my je štvali zraňovali udupávali ubíjeli zapírali zapomínali
Ta láska úplně celá
pořád tak živá
a naplňená sluncem
To je láska tvá
to je láska má
ta co byla
Ta věc každý den nová
která se nikdy nezměnila
opravdová jak rostlina
tak rozechvělá jako pták
tak horká tak živá jako léto
Můžeme oba dva
odejít a vrátit se
Můžeme zapomenout
a pak znovu spát
probudit se trpět zestárnout
znovu spát
snít o smrti
vzbudit se usmát se a smát
a omládnout
Naše láska zůstane tady
paličitá jak mezek
živější než touha
krutější než paměť
hloupější než lítost
něžnější než vzpomínka
chladnější než mramor
krásnější než den
křehčí než dítě
Dívá se na nás s úsměvem
a mluví k nám bez řečí
Já ji poslouchám a chvěju se
a křičím
křičím za tebe
křičím za sebe
Tolik tě prosím
za tebe za sebe za každého kdo miluje
za každého kdo miloval
Ano já křičím na ni
za tebe za sebe za všechny ostatní
které znám
Zůstaň tady
tam kde jsi
tam kdes byla dřív
Zůstaň tam
Nehýbej se
Neodcházej
My co jsme milováni
my na tebe zapomněli
Ty na nás nezapomeň
Jenom tebe nám dala země
Nenechej nás žít chladně a temně
O mnoho dále vždy
a není důležité kde
dej nám o sobě vědět
O mnoho později na kraji lesa
v pralese paměti zas
vynoř se náhle z šumu a hluku
podej nám ruku
a zas nás spas.