v kyselým listí pod tlejícím létem ve slinách mrazu dodýchává naše trapnost v dopisech tolikrát roztrhaných
spojuju slova nespojitelná mám už větu vždycky jsem ji chtěl slyšet a v další vteřině mi ji sebral vítr tvůj milenec se zvráceným chtíčem pokořit vysmát se
předeš když ti cuchá vlasy on může bez ptaní a já jen toužit marně tajně a stydět se
mně fandí oheň tak škrtni sirkou! nebo dvěma radši a jednou provždy to
spalme!
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'fougeres', 07.09.2006 01:18.