chtěla bych křičet do ticha
v tichosti navždy dodýchat
že marné volání je mé
kdypak se sejdeme ?

zkameň mé srdce do mramoru
když nebudeme smět být spolu

až ryby vzletí k oblakům
a den přenechá vládu snům
v té nevýslovné kráse
budeme spolu zase ?

tam u nebeských bran se smí
odhalit všechna tajemství

když zvoní v hrudi klekání
kdo duši moji zachrání
aby se světem mohla nést
o naší věrné lásce zvěst

probudí něžný křídel šum
a s tebou vzlétnu k andělům

tehdy se země zachvěje
a probudí se Pompeje
zas do antických krás
otevřte srdce prosím vás