Ve stehnech minulé noci

tráva našeptává bolest –

opatruje milou říkanku:

Smrti vystavíme jesličky,

ať narodí se v písničky.

                                               Čas, čas, čas

                                               pozastaví nás...

                                               V písku si hráli

                                               zapomenuté příběhy

                                               co smáli se zpěněnými ústy:

                                               My jsme slavní bojovníci

                                               navždy my jen s brokovnicí.

                                               Pal, pal, pal

                                               vženem v srdce žal!

                                               Říkával že nám ukradli - - -

                                               ukradli velké duše

                                               tam v bažinách tváří:

                                               Zahal si dívčí nožky

                                               a dej si je do ponožky.

                                               Tvé tajemství políbit bych chtěl,

                                               vystavět dívku – z čirých skel...