horké potůčky kanou kamínky oblévají
vracím se domů rozvírám křídla
domov je vůně dřeva záclona, která časem bělá
je kolem noc je kolem sen je kolem ráno i den
čas běží jak splašený šnek kdo by to řek kdo by to řek
vychladlé potůčky plynou strání se prodírají
a končí u mých rtů
duše je jak oblázek tvář jako oblázek
dech se mi úží
a kolem je noc strach i bezmoc láska i zmar ráno i den zjitřelý sen
|
|