Na rohu ulice v zaparkované popelnici bylo slyšet podivný hluk. Tak jsem ji otevřel. Byli tam dva milenci v texaskách. Podivili se nad mým podivem a pak pokračovali v laskání. Když jsem jim zavřel bylo slyšet jak tvrdě přiráží.Pokračoval jsem v cestě, ale nedalo mi, abych si s nimi nepopovídal.Vrátil jsem se, už tam nebyli. Zůstal tu pouze malý sáček naplněný okamžiky vrcholného milování. Vzal jsem si ho na památku, abych nezapomněl na tento zážitek. Strčil ho do kapsy a šel dál. Po několika krocích jsem je spatřil, jak ještě nazí lezou na stromy v parku a chtějí uniknout realitě. Vždyť nebyli oblečeni. Někdo je uvidí a zavolá policii. Pohodil jsem na záhony s kytkama bundu a svetr a doufal, že je spatří a až slezou, obléknou si je a zmizí v davu. Všimli si, ne svršků, ale mě. Začali pokřikovat, že mi na to neskočí a neslezou. Chci je prý beztak jen polapit, zavřít do klece a pak sníst. Strnul jsem v úžasu nad těmi slovy a s myšlenkou na nějaké bláznovství jsem se vytratil, ponechaje své svršky na pospas těmto dvěma.

Jak se tak dál procházím parkem přiskočil ke mě nějaký muž. Byl jen ve svetru. Poznal jsem, že je to ten milenec a můj svetr.chtěl jsem se ho zeptat, nepotřebuje-li něco. Avšak on sundal svetr a s velkým smíchem, dráždíce si svůj ztopořený úd, utíkal někam do křoví. Běžel jsem za ním. Zvědavost mi nedala. Chtíč, zjistit příčinu oněch událostí byl silnější,než povinnosti, které mě čekali. Pak jsem zahlíd onu dívku jak sedíce na zlomené větvi ukájí své potřeby. Zřetelně bylo vidět jak ji na chodidla stéká krev z genitálií, které si rozedřela touto ostrou větví. Chtěl jsem ji pomoct, přivolat sanitku. Jakmile mě zahlídla, seskočila dolů, prohrábla si již tak špinavými prsty pysky a olízla je. V tom jsem si vzpomněl na Caligulu. Chtělo se mi zvracet. Otočil jsem se, abych se na ni nemusel dívat. Potom, opouštíce toto místo ve křoví, vidím onoho muže jak svým údem bije o kmen stromu až mu začal krvácet. Začal jsem utíkat. Pryč od těchto lidí, rychle zapomenout na všechny zážitky. Zastavil jsem se až na rohu ulice, kde byla zaparkovaná ona popelnice, kde jsem se s nimi poprvé potkal. Sedl jsem si a opřel se o ni. Lidi chodíce kolem mě začali mi házet drobné mince a někdy i skývu chleba. Vysvětluje jim, že nejsem ten za koho mě pokládají začali mě bít. Vstal jsem a utíkal pryč. Přestal jsem až někde za městem. Tam unaven, usadil jsem se na pařez. Vyčerpán a hladov sáhl jsem do kapes. Nic. Nic? Jen malý sáček s nějakým obsahem. Tak jsem ho vypil, vycucal a nakonec pozřel i ten sáček ...

(Já Claudius)