| Dílo #30192 |
|---|
| Autor: | anyz |
| Datum publikace: | 22.08.2006 10:16 |
| Počet návštěv: | 1666 |
| Počet názorů: | 12 |
| Hodnocení: | 7 2 |
| Prolog |
|---|
něco už bylo řečeno v mých jiných věcech a někdo už možná četl
je to asi příliš dlouhé na čtení, ale možná přesto někoho zláká
jsou to takové tři holky poskládané do jedné
vím, že je hloupé, že tahle věc obsahuje i mé jiné texty(v ostatních textech už to tak neni), ale měla jsem napsat práci do školy, charakteristiku osoby, kterou si vymyslim nebo bude založená na skutečnosti s podmínkou, že to nesmím být já. tu osobu jsem měla charakterisovat ve čtyřech textech různých/nejlépe z pohledu různých osob. texty na sebe měli navazovat a způsob psaní by měl nějak odpovídat té osobě.
|
|
| Vyprávění Annie Learové (I.část) |
Vše začalo, když jsem se jednoho dne probudila z krásného snu, který se schoulil do křehké bubliny a pomalu zmizela ve vzduchu. Ten den jsem tě ztratila. Skončila doba mého naprostého štěstí. Do té doby jsem věděla, že každý můj den bude něčím zajímavý, že prožiji něco nového. Byl jsi to ty, kdo na mě čekal každou sobotu s kytkou v náručí, šel se mnou do lesa a nechal mě hodiny mluvit. Mlčky si poslouchal, pak natrhal ostružiny k obědu a pustil se sám do vyprávění. Mohla jsem si vymýšlet a ty jsi se mnou vždy chvíli hrál mou hru a nic mi nevyvracel, občas jsme si to vyměnili a já hrála podle tebe. V neděli jsme třeba vyrazili šplhat po skalách, jen pro ten výhled nahoře, jen pro ten krásný vzduch, jen pro ten pocit.
V té době jsem měla pořád ve všem jistotu. Věděla jsem, že ať se stane cokoli, ty tam někde budeš stát se svým nesmělým úsměvem a budeš čekat až k tobě doběhnu a obejmu tě. Ničeho jsem se nebála a cítila jsem se naprosto volná. Teď se ale cítím naprosto zmatená, najednou nejsi. Včera mi to řekla moje máma. Prý nějaký opilec v nepřehledné zatáčce.
Ne, to víte, že necítím smutek. Ne, nestékají mi slzy po celém těle. Neklepu se schoulená mezi strunami klavíru. Jak se můžete ptát na takové věci? Jak by vám bylo, kdyby vám najednou všechno zmizelo, kdyby se vše rozpustilo ve vodě jako jemný cukr. Máma to uzavřela tím, že mám horečku a zimnici a v očích usazený bacil, je to prý celé jen nemoc, která se vyleží. Nemůže to nikdy pochopit. Ani se o to nikdy nepokusí.
A tak jsem se dnes probudila sama. Vedle mé postele spletené ze slz a poztrácených strun z tvé kytary jsem objevila dvě malé krabičky. Jednou si mi je daroval. Obě jsou naplněné po okraj barvou, jedna černou, druhá bílou. Tenkrát si mi řekl, že až se začnu bát. mám si vzít paletu s těmahle barvama a štětec a vybarvit si svět jako omalovánky. Černá. Bílá. Ujišťoval si mě, že pak vždy poznám, co by mi mohlo ublížit.
Vyšla jsem tedy dnes ráno ven a pokusila jsem se udělat, co si mi poradil. Malovala jsem a malovala. Všechno kolem už bylo černobílé, když mi najednou došly barvy. Zahodila jsem krabičky a měla opravdu na chvíli pocit bezpečí, jako kdybys byl opět se mnou. Pak začalo pršet. Nejdříve se mi jen kapky nesměle tříštily o nos, po chvíli se ale zvedl vítr a přinesl sebou bouřku. Všechny barvy začaly stékat, vše získalo své původní barvy a ja mohla jen mlčky přihlížet.
Vyrazila jsem domů, nemohla jsem už změnit, co se stalo. Když jsem přišla domů a otevřela naši dopisní schránku, spadlo mi knohám několik dopisů, tedy jen ty, které už schránka nedokázala udržet. Vyndala jsem zbytek dopisů, které mi schránka nabízela s tichým broukáním, a pomalu začala otvírat obálku za obálkou. V každé stejný obsah. V každé jeden černě orámovaný list. V pravém rohu malá poznámka: "Každá myšlenka časem umírá...." a dále ve středu papíru text psaný půloční tuší: "V tichém zármutku vám oznamujeme, že byla zahubena další myšlenka na vás, MYŠLENKA NA VÁŠ ÚSMĚV, nebude se konat žádné rozloučení s drahou zmizelou, protože její majitel si to nepřál a teď už nemá možnost své rozhodnutí jakkoli změnit. Upřímnou soustrast a omlouváme se, jestli jsme vám způsobili zármutek. Obálky se začaly otevírat jedna za druhou a před očima se mi roztančily nápisy MYŠLENKA NA VAŠE OČI, MYŠLENKA NA VAŠE SLOVA, MYŠLENKA NA VÁŠ DOTYK, NA VÁŠ TICHÝ TANEC, NA SLZY, NA LEHKÉ KROKY, KTERÉ TAJNĚ POSLOUCHAL....její majitel si to nepřál.
Tohle všechno jsem opravdu prožila, jsem si jistá, teď však stojím v dešti u dopisní schránky a po ničem, co se stalo ještě před malým okamžikem, zde není ani památky. Něco se mění. Začínám vídat věci, které nejsou a prožívám neskutečné situace. A támhle ještě před chvílí stál muž v černém kabátu a s černým kloboukem. Určitě. Ne. Zmizel.
|
|
| Názory čtenářů |
22.08.2006 11:03
 muclicka
|
je fakt, že někdy se objeví takové spletitosti v našem já, že když to pak hodíme na papír a v duchu zarámujeme, zíráme, většinou u mě vyhrává spletitost smutků, těch mám plmou stěnu..tvoje spletitost pocitů je .. |
22.08.2006 14:46
 Ornelka
|
Máma to uzavřela tím, že mám horečku a zimnici a v očích usazený bacil, je to prý celé jen nemoc, která se vyleží. * |
22.08.2006 14:53
Dominika
|
něco už jsem četla, tak v tom mám tochu chaozzz:)
uvidíme, co bude dál.. |
22.08.2006 19:03
Jesse
|
Dominika napsal(a): něco už jsem četla, tak v tom mám tochu chaozzz:)
uvidíme, co bude dál.. |
22.08.2006 19:28
Dominika
|
Jesse napsal(a): Dominika napsal(a): něco už jsem četla, tak v tom mám tochu chaozzz:)
uvidíme, co bude dál.. Naopak konečně chápu to minulé dílko@:-) |
23.08.2006 19:16
 Andromeda
|
moc mě tohle oslovuje! :o) moc!
jakobych to psala já svým vnitřkem...svojí duší...svým srdcem... |
24.08.2006 12:29
myška
|
tip |
25.08.2006 12:46
Cimrboy
|
Andromeda to vyjádřila přesně. Jako bych to psal já sám. Umíš skvěle vystihnout pocity každému přemýšlivému člověku známé. Otázka na autorku - vidělas Dvojí život Veroniky? |
25.08.2006 12:48
anyz
|
dekuju moc za zastaveni a za zhodnoceni, ano videla jsem ten filmm ale az pozdeji, ale byl uzasnej navic doma mam stejnej hopik jako ta hoka/y(pokud to teda byl hopik a ne kulicka :)) |
25.08.2006 12:51
Cimrboy
|
Ten film se mi moc líbil a řekl bych, že tobě musel taky:) A když už jsi zmínila ten hopík... všimla sis, že ho měly obě Veroniky? Jedna si s ním na začátku hrála, druhá ho později vysypala z kabelky. A ty ho máš taky. Nejsi třetí Veronikou? |
25.08.2006 12:57
anyz
|
ten film byl bajecnej, jop vsimla jsem si ze ho mely obe a musim rict ze chvilema se v tom filmu mela pocit ze sem jako oni |
24.08.2008 03:12
opicka |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|