Zelené lesy skrývají mnohá tajemství. Pod hustým příkrovem listí se mračí hnědá vozová cesta. Cesta, kterou už dlouho nikdo nepoužil. Cesta, tonoucí ve své samotě a jen spolu s tmavou trávou a všeporůstajícím kapradím. ALe vždyť ta cesta není sama. Kdo to po ní kráčí? Nebo se spíš belhá? Temná postava ve stejně tmavém plášti se svěšenou hlavou. Monotónně pokládá nohu za nohou. Postupuje vpřed a neohlíží se co nechává za sebou, jakoby ji ani nezajímal svět kolem. A tu výmol! Jen malá stopa, ale přesto je schopná způsobit vyrušení z věčné stálosti. Noha zvrtlá v kotníku. A proč? Jen díky nepřerušované nepozornosti belhající se osoby. A to vše se ztratí v temném tichu hlubokého lesa. Zůstane jen stopa a zlomek okamžiku v duši divoké zvěře... |