Měla jsem náladu celkem nic moc.... venku bylo pošmouraně a honily se mraky...

Už nevím co jsem v tom pokoji dělala... jen jsem chvílemi chodila sem a tam, sedla na postel, pak zase vstala...a v hlavě mě napadl první verš...

pak přišel další a za ním další...


"zas jeden z těch pitomejch záchvatů múz...
Jedna ke mně zabloudila a chce se nejspíš zeptat jak jí jede bus do Prahy, nebo někam jinam...?!"

... a přicházely další a další slova, měnící se v náladu...

"dobrá, nechala jsem se ukecat a sedám ke stolu"

docela schopná báseň o pěti slokách s tak půl napůl nepravidelným veršováním.

Typická melancholická nálada plná otázek a možných půlodpovědí... proč taky ne že? Píšu to přece já.


Znovu si to pročítám a hodnotím dle mého vkusu rodilého Vyškováka:

"jo,... docela dobrý.... zkusim to hodit na literru, mohlo by za to bejt třeba pár hezkých i trapných keců, možná nějakej ten tip- zas tak špatný to snad není...  Uvidíme"

Usínám