Dílo #29940
Autor:Boterka
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Vázané verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:13.08.2006 14:18
Počet návštěv:2030
Počet názorů:18
Hodnocení:6 2

Stáří

Ach, tolik smutku,
chtěla bych do dlaní ho vzít,
na kousky menší atomu
moci ho rozmělnit.

 Však vím, že čas
co dobře umí,

umí krást.

Nelze ho zmást

a předstírat,
že stačí jen si přát
a osud že se změní

 Kdybych tak mohla mávnout

proutkem kouzelným,

přeměnit smutek v pouhý dým
a potom navždy jít
dál, s časem kradeným.

 

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Boterka', 13.08.2006 14:26.

Názory čtenářů
13.08.2006 14:26
Hana
...až se to naučíš, předám ti ke zpracování i ten svůj :o)
13.08.2006 14:26
Hana
se mi to změnilo pod rukama...
13.08.2006 14:42
Boterka
Hano, co se ti změnilo po rukama?
Aha, už chápu. Mělo to jiný název a jiný konec, viď?
Zbrklost, toť jméno mé...

Konvi, je to inspirováno dnešním dílem jednoho z liteřřanů.
13.08.2006 14:46
klasa z lasa
kradené zůstane kradeným...
13.08.2006 14:57
Boterka
klasa z lasa - mám si to kradené vysvětlovat dvěma způsoby? Snad proboha néééé :-)
14.08.2006 09:58
Poutník
hezké
15.08.2006 03:58
Lu_Po
zlip že ...
02.09.2006 21:28
Chareas
Být zlodějem sobě samým?
Myslím si, že každý smutek má své místo - a hlavně - vlastně sám vytváří koutek pro radost... harmonie je vznešená, jen není vždycky tolik vyditelná... a radost si člověk přece neodepře - nebo ano?
02.09.2006 21:51
Boterka
Dnes jsem tady něco četla, a to mne vyprovokovalo tímto směrem:

Ach kolik sobot a kolik neděl
proseděl na pelesti mlčel a seděl
s očima v dlaních do smrti hleděl
A přál si jich víc mnohem víc neděl
a i když věděl že nedočká se
hádal se smlouval a sliboval
že na její promoci podívá se
v pátek pak odešel v Gandího kráse.
V neděli v bárce bez vesel seděl.
02.09.2006 21:53
Boterka
dodatečně děkuji všem za návštěvu
02.09.2006 22:08
Chareas
ach tak... tak to je mi Tvá básnička mnohem bližší... tohle mi totiž připomíná jedno velmi těžké období jednoho človíčka a na to se nevzpomíná s úsměvem a smutek je na to příliš jednostranný... Ale pššt, už mlčím
(omlouvám se za ty litánie)
02.09.2006 22:16
Boterka
neomlouvej se, neomlouvej, poslední dobou jsem tu četla několik dílek a ty ve mne vyvolaly tyto řádky i ty výše napsané. Někdy je smutek žalostný, ale někdy i smutek může být krásný a může se prožívat s úsměvem na rtech. A děkuji.
02.09.2006 22:22
Chareas
Boterka: rozumím, též děkuji
11.09.2006 08:54
engelmar
Ve stáří je vždycky dost smutku. Včera mi bylo 21, ale dost jsem ho prožíval se svým dědou, který měl na stole tuším modlitbu ve stáří od Františka Slaeského, byl dost silný a zvládal to.
11.09.2006 11:26
Boterka
Nevím, zda je vůbec možné být ve stáří beze smutku - to je alespoň co již nějakou dobu vypozorovávám na těch milých i známých kolem. Je v tom hodně fatalismu a nesmířlivosti, řekla bych. Ten krok od známa do neznáma je vskutku lekavý.
Děkuji za zastavení, tobě i ostatním.
18.11.2006 14:19
fougeres
neoslovila mě...
26.07.2009 14:37
play
....i stáří, které je smířené ...bolí... vidím to denně v práci

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)