Dílo #29849
Autor:Dagoneth
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:11.08.2006 22:21
Počet návštěv:830
Počet názorů:4
Hodnocení:1 3

blikotavá světýlka
blikotavá světýlka

blikotavá světýlka probíjejí mým mozkem
nereálno s realitou se střídá
cítím se sám v sobě hostem
sám sobě přerážím křídla
když se tvářím, že je vše v pořádku
a nalhávám si sladkou pohádku
slzy cizích mě víc jak vlastní bolí
a nevím jak jim pomoci
neznám ta slova, která hojí
jen torzo úsměvu si navléci
a mít radost, že se znovu smějí
a o mě vůbec nic neví

včera jsem viděl hrbatého starce
jak kolemjdoucí o cigáro prosí
a lidi ohromně se bavíce
neviděli vlastní ubohost
co v sobě nosí
já pozorujíce ty citové trosky
cítil jsem život
jak klouže mezi prsty

tak nastoupil jsem a jel pryč
nevěděl proč, nevěděl kam
už necítil jsem soucitu bič
nebyl tam nikdo, koho bych znal
jen osudy a tváře cizí
co se mihnou a s nocí zmizí
dnes se to všechno zdá jako sen
kolem srdce teplo je ne zima
lístek z autobusu mi zůstal jen
a ten mi všechno připomíná

a tak sedím a píšu svoji duši
a tak sedím a píšu černou tuží

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Dagoneth', 09.08.2006 22:39.

Názory čtenářů
11.08.2006 22:26
muclicka
,
12.08.2006 08:29
Andromeda
 
12.08.2006 10:37
Fairy
Líbí se mi, až na ten konec, který mi přijde docela zbytečný...*
12.08.2006 17:55
klasa z lasa
smutné..

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)