S hlavou jako lahve udušené zátkou

                                               jdete mezi zátokami šílenců

tiše a měkce jako duchové ---

A z daleké hory posíláte jim šípy –

jen zbytky včerejšího smíchu

toho co tolik páchne shnilou myslí...

Kloktáte myšlenky v ústech

z nichž nevede cesta k orgiím moudra ---

Povídejte mi raděj pohádku o lásce

o rozpadlém stavení s červenou čepičkou...

A já pak prsty rozpálím vaše slova

bez vůně     bez lesku     bez stínu