nehrajme na honěnou
kolem kyselých hroznů
vysoko, vysoko na plotě
všechno své
si nosím s sebou
strom spadne sám v lese
a tleskne jednou rukou
odpovědi chodí potrubní poštou
klokotají v žilách a tepnách
mluvíme znakovou řečí
sami se sebou
skrze věci zdánlivě venku
přeskládáváme svoji paměť
přes šíp namířený zdánlivě nahoru
kdo rozhodl se pro cestu do sebe
otevře se mu bohatý poklad
volání jádra
střed
zdroj
poměrně pravidelně se uvnitř navštěvuji
bývá to někdy traumatické
vždy poučné
zdánlivě venku
pak dezorientovaně tápu
než se zase z té vrtule
začnu točit kolem správné osy ve správném tempu
zdánlivě správné osy
zdánlivě správném tempu
nebojím se
i když to někdy bolí
víc ale bolí
ta neztotožnění a nepochopení
těch venku co k sobě sami ještě cestu nenašli, nehledali, bojí se
ať si
a Tobě *
ps: máš nějakého svého či jsi sám sobě guru