Sedím v houpacím křesle s horkým čajem a mé nálady mi okusují prsty na nohou. Pohrávají si se mnou a vyvalují na mě zlé oči.
Po nocích mě nutí tancovat s tmou na neexistující melodii.
Myslí si, že když mi občas dopřejí nějaký pěkný sen, že jim vše odpustím a zapomenu na všechny ty noční můry. Ale to ne.
Ohryzávám tužku a snažím se nemyslet na palčivou bolest, která bloudí mým tělem. Před sebou mám prázdný papír a bojím se na něj napsat jediné slovo. Mohlo by se vsáknout do papíru, zmizet, a já bych se ujistila, že jsem zabloudila příliš daleko.
Vím, bude tě mrzet, že ti přišla prázdná obálka.
Možná ti k prázdnu, aby se nebálo, přidám trochu strachu schovaného prozatím na dně šuplíku.
Dnes jsem od nich dostala nabídku, abych si nakreslila nový život. Jako by tím vypili všechnu mou inspiraci. Sedím, myslím na ně a chce se mi do tmy chrstnout červenou tuš.
|
1
5
Hana 
muclicka 
adammi 
xicht 