V podkolenkách je továrna mládí

                                               ucouraných bot a příběhů

                                               a na věšáku vám visí opilá tajemství

                                               kam kráčí se za zády ponocného

                                               Rozbila jsem skleničku

                                               pohár s dovětkem svůdných nocí

                                               kde odráží se hladina bosého smíchu

                                               kde ležíš v podpaží snů

                                               Jsem hozená za sklem vašich dní

                                               brouzdám jen letmo propocenou trávou

                                               v níž hnízdí domovy spiklenců

                                               co nechodí spát

                                               Slyším ozvěnu jejich hlasů:

                                               „Jste naše“?