Sen ztratil křídla po nichž stékal mlčenlivý smutek Jeřabiní obarvilo něčí ústa v prokletém děšti červení krve A tys zahlédl zázrak vědění v zrcadle lásky...
Trsy podbarvených citů najdou své místo v pohřebišti masek
Trsy spoutaných citů ulehnou tiše do vůně minulosti
kdepak rajče...je to jenom mela...mela...mela...melankolia...hezké vyjádření nálady, ale něco tomu chybí, aby to bylo víc než korálky slov na jedné nitce...
Mě to náhodou oslovilo. A to mnohem víc než spousta jiných věcí na liteře. Možná proto, že jsem něco takového sám zažil. Abych vyvážil podle mě velmi nespravedlivé rajče, (a nejen proto) dávám literku.