3 Jindy zase přišla ke mně domů a řekla: "Pane jo, toho je. Ještě, že jsi vyházel ty krámy po matce a máme kde sušit. Počkej, jakou si za to koupíš kytaru." A nebo jindy řekla: "Pověz mi něco o tom Řekovi, co s ním chodíš hrát do vinárny." A jindy říkala: "Co ta děvčata od vás z lidušky? Neříkej mi zase, že tě pořád provokujou, to přeci holky nedělaj, musím to znát, vždyť jsem taky bývala mladá." --- Jednou seděla u mě v kuchyni a pravila: "Máme tu spoustu hulení a potřebujeme ho prodat. Dám ti proto lekci z černé magie. Ale nejdřív mi udělej čaj." A pak řekla: "Lidi uvěří i největšímu nesmyslu, když jim ho řekneš jako tajemství s prstem na rtech, to mám ověřené, dřív jsem s tím hodně experimentovala. Chce to jenom přemýšlet a kalkulovat a pak vypustit do éteru tu pravou formuli." A chvíli přemýšlela, pak se dala do divokého smíchu a nakonec pravila: "Co se týče božské esence, budeme samozřejmě strouhat násadu od smetáku, madony by byla škoda. Radši ji schovej, jednou ji výhodně prodáme." Pak jsme pili čaj, večer blaženě plynul a ona řekla: "Jsme to ale kurvy proradný, viď? Jako bychom to všechno nedělali jenom pro prachy." A po chvíli zase pravila: "Kdepak, na světě je krásně, když znáš základní principy. Lidé pro tebe udělají cokoliv, když si budou myslet, že to dělají pro sebe. Což mi připomíná, že bych tu dneska mohla přespat."
4 Roky běžely a ona říkala: "Jako prasata v žitě si žijeme, hlavně se dál chovej jako uťáplík, nos pořád tu hroznou bundu a o mně ani slovo." A vyptávala se mě na známé z vinárny, kde jsem hrál, a na děvčata z hudební školy, kde jsem učil, až jednoho dne řekla: "Brzy si uděláme výlet do jižních Čech." --- A bylo poledne a horko, že se dělaly mžitky před očima, a ona pravila: "Zase se někde loudáš a sbíráš si ty svý bobule. Podívej se támhle, vidíš to co já?" A viděli jsme velké pole s kukuřicí a po té kukuřici k nám jako po vodní hladině plula rakev. A volala za mnou: "Vrať se, ty blázne, tu rakev nesou funebráci, jenom nejsou vidět." A za zatáčkou skutečně stálo černé auto a z kukuřice za chvíli skutečně vyplula truhla nadnášená dvěma muži, z nichž stříkal pot do všech stran. A ona se dala do smíchu, pak na rakev zabušila a hlasem, který snad musel být slyšet i v záhrobí, křičela: "Vstávej hlupáku, vzbuď se! Tady pánům by se značně ulevilo, kdyby ses' trochu nadlehčil! A šli jsme dál a za další zatáčkou stála pro změnu policejní auta, byl tam zmatek a pobíhalo tam mnoho lidí a na mezi u cesty seděl muž, svíral myslivecký klobouk a díval se do země. A ona pravila: "Pane Jeřábek, jste to vy?" A muž pozvedl hlavu a z úpění, které vydával, jsme pochytili jen slova: paní profesorko, strašné neštěstí, pět let natvrdo, taková hrozná neuvěřitelná náhoda. A ona řekla:
"Jakápak náhoda, pane Jeřábek, to je osud."
5 Byla zima, seděla u mě doma, já jsem vařil čaj a ona pravila:
"Ty se mě bojíš ale taky mě obdivuješ, nedokážeš se mě zbavit ale rád bys, to já vím a to já se ti ani nedivím, vždyť já jsem pěkná potvora, vždyť se podívej, co jsem z tebe udělala. Pod postelí máš ukradenou madonu, skříně jsou plný marihuany a jak je to s holkama, to už jsi taky pochopil. Ale neboj se, brzy si ode mě odpočineš, půjdeš si za mě pěkně sednout. Po městě už se ledacos vypráví." A pak řekla: "A vlastně si za to můžeš sám, snažila jsem se tě něco naučit, něco ti ukázat, ale kdepak, všechno marný. Jenom se podívej, co děláš, žehlíš utěrky a kapesníky, protože zítra jsou Vánoce a podle pověry nesmí viset prádlo, jinak že někdo umře. To jo, na to ty věříš, ale že jsem tě celou tu dobu okrádala, že jsem ti házela jenom drobky pod stůl, to ti je jedno." A pak ještě pravila: "Ale co, takovýho bábovku jako seš ty já jsem potřebovala a díky tomu, jakej jsi uťáplík, jsem si vydělala pěkný peníze a nikdo mi nikdy nic nedokáže. Ty už seš mi k ničemu, po Vánocích napíšu dopis na policajty a nebo jen tak vyšlu informaci mezi lidi, ona už se dostane ke správnejm uším." A po chvíli řekla: "Ten čaj mi ale vůbec neudělal dobře, je mi blbě, radši půjdu domů, snad to venku rozdejchám." A já jsem řekl: "Jen běž ty černokněžnice, daleko nedojdeš, já jsem tě otrávil." A ona se zastavila ve dveřích a pravila: "Ty troubo, tos tomu dal, čekám s tebou dítě." | 
2
3
Humble 
marťánek paní Koutné 
Andromeda 