Mami,
tak moc rád bych tě
držel za ruku
v té chvíli,
kdy budu sbírat odvahu,
abych se ti svěřil, že..... 

Že bych ti tak rád pomáhal
a přitom si neporadím ani
sám se sebou
a všichni kolem mi připadají
jako blázni! 

Jako ta holka,
co seděla na dlážkách
Moravskýho náměstí,
mlátila botou do země,
a halekala nahlas:
"to je ale underground"... 

Nebo ten houmlesák,
co čichá toluen
a každej den mi řekne:
"Nemáš cígo, voe?"
A vím o něm,
že spí na lavičce,
přikrytej lepenkou. 

A že ty paneláky,
co pod nima jdeme,
se určitě brzo sesujou.
Copak nevidíš,
jak jsou šikmý? 

Jak ti mám říct,
že se bojím
zajít za roh,
tak moc se bojím,
až mi tuhnou čelisti
tím strachem,
protože vím najisto,
že tam na mě čeká
příšera, která mě
R O Z  T  R  H  Á
na kousíčky..?

 A že doma,
v mým vlastním pokoji,
stojí každou noc
černej chlápek
v dlouhým plášti,
se širokým černým kloboukem
a v rukách má nachystanej nůž,
kterým mě zabije?

Že v každým snu,
kterej se mi zdá,
je obrovskej rudej kohout,
kterej se na mě chystá
a já se probudím
ZPOCENEJ HRŮZOU? 

Nebo když jedu tramvají,
každej člověk mi chce
něco udělat,
jenom to nikdo
neřekne NAHLAS,
abych se nelekl
a neutekl dřív,
než to udělají....! 

Vím, že si přeješ,
abych si udělal školu,
nebo alespoň
chodil na brigádu.
Taky bych to moc chtěl,
vydělat si peníze
a pozvat holku na disko.
Jsou všechny tak hezký,
ale bojím se jich,
že se mi vysmějou,
až poznají,
že jsem úplně jinej,
než všichni ostatní kluci. 

Mami,
mám tě tak moc rád,
jako nikoho jinýho
na celým světě
a vím, že jseš jediná,
komu na mě
doopravdy záleží!

Mami,
proč zrovna já?
Proč zrovna já
si musel vytáhnout
toho zatracenýho
ČERNÝHO PETRA ?