sponky utrhnutý z vlasů
s pramínky vzpomínek
to přece dokážeš
křičí tvý alterego

balíš si stan
a
pár svejch švestek
co ještě nestačily zplesnivět
(holka
co ty seš to za hospodyňku)
a
pyžamo do spacáku
nevoní

stejně si ho vezmeš s sebou
a neříkej že ne

tak si nafoukni igelitovej hrad
a zavři se do nejvyšší věže
třeba
tě
někdo
někdy
vysvobodí