"Rozumíš tomu? Proč Mistr tolik váhá. Pořád jen chodí kolem horké kaše a couvá, když může snadno zvítězit. Na co ještě čeká? Co to s ním je?
Po tom, kolik velkých činů udělal a kolik moudrých slov řekl, za ním stojí většina Izraele. Tak velké naděje do něj všichni vkládáme. Po čtyři sta let prorokové mlčeli a pak přišel hlas z pouště a řekl nám, že vyvolený už je mezi námi. Náš král, zachránce, vykupitel. Jak radostné bylo ho poznat, jít s ním a vidět jeho moc. On je ten pravý. On nás vysvobodí z pohanského jha. Rozdrtí nevěřící, jako to učinil otec jeho otců David, a znovu vrátí slávu svatému městu. Zvítězí v každé bitvě, protože Bůh bude s ním a vydá nepřátele do našich rukou.
Tak na co ještě čeká? Proč ztrácí čas? Národ trpí a on se zrdžuje léčením, vyučováním a rozhovory. O co mu jde? Už teď stojí na hraně. Na jedné straně podpora lidu, na druhé kněží, kteří ho chtějí zabít dřív, než vypukne povstání a smete je i s jejich pohanskými vládci. Chápeš to, Jane?", zeptal se Juda rozladěně.

„Nevím, jaký je jeho plán, bratříčku. Opravdu nevím. On vidí daleko dál než my. On ví, proč dělá to co dělá. Také nerozumím, na co čeká. Musíme mu věřit."

--------------

Juda ani nevěděl, jak se ta myšlenka vynořila v jeho hlavě. Připadala mu krásná, protože celou situci řešila jedním skutkem.
Prostě váhajícího postrčí. Nedá Mistrovi jinou možnost, než konečně použít svou moc. Vyhlásit se za krále a zahájit svatou válku, která Izraeli vrátí svobodu a učiní ho prvním mezi národy. Naplnit všechna zaslíbení z Písma.
Buď toto nebo smrt. A smrt není alternativou pro nikoho. Obzvláště pak taková smrt...

--------------

Ten temný, jeden ze sluhů Zlého, se usmíval. Škaredě a nepříjemně. Byl totiž velmi spokojený. Jeho myšlenka se konečně ujala ve vhodné hlavě. A začala plodit ovoce zhouby. Pracovalo se sice i na dalších lidech, ale on byl první, komu se podařilo proniknout do duše své oběti. A bude za to patřičně oceněn.

--------------

Zahrada byla plná tmy a šepotavého ticha.
Skupina knězí a vojáků s pochodněmi, kterou Juda vedl, klid roztrhala na cáry. Blížili se k několika učedníkům, obklopujícím Mistra. Juda kráčel naplněn štěstím. Konečně nastane nové království Izraelské. A on má tu čest být prvním, kdo políbí Jeruzalémského krále. Jak skvělé dny a velkolepá vítězství je čekají.
Juda přistoupil k Mistrovi a řekl: "Buď zdráv, Mistře", a políbil ho.
Pak se vojáci Mistra chopili.
A Mistr neudělal nic. Nenechal je padnout mrtvé. Nepřivolal si na pomoc armádu andělů. Nezahubil je ohněm jako Hospodin Nádaba a Abíhu. Prostě nic. Jen tam stál a nechal se spoutat jako ovce. Nedělal vůbec nic a oni ho přitom odváděli na mučení a jistou smrt...

------------

Jeho mysl byla plná vzpomínek na ty okamžiky. Měl to být triumf. Nikdy ho nenapadlo, že to skončí takto. Všechny naděje byly ztraceny. Mistr není očekávaným Mesiášem. Odsoudili ho a zítra ho ukřižují. Králem se už nikdy nestane. Zemře jako pes.
Juda zoufale bloumal ulicemi a hlavou se mu honily hrůzné myšlenky. Mistr není vyvoleným. Všechna ta znamení a proroctví okolo něho byla jen snůška lží, pověr a nesmyslů. A Písmo, které o něm mluvilo? I to je pak jen sbírkou prázdných mýtů. A Hospodin, Bůh národa Izraelského? Čtři sta let nepromluvil ničími ústy. I kdyby někdy žil, je teď mrtvý. Všechny ty zvěsti o příchodu Krále a vykoupení Izraelského národa byly jen lži a výmysly kněží. Bůh není. Spása nikdy nepřijde. Život je jen putování prázdnem. Nekončící bolest, chaos a výsměch. Není nic. Nemá smysl v tom pokračovat.
Juda šel a oběsil se.

-------------

Ten temný byl sice jen sluhou, ale intuitivně chápal plán svého pána. Syn byl pro Zlého obrovskou hrozbou. Proto musel být za každou cenu zlomen a poražen.
Hrůza celého dění tkvěla v tom, že Zlý nemohl Syna v jeho křehkém lidském těle zabít. Tím by Zlý ničeho nedosáhnul. Syn sám musel padnout a zavrhnout svého Otce.
Zlý mnohokrát útočil na Synovu duši, ale Syn odolával.
Proto Zlý do posledního útoku napřel všechnu svou energii. Použil ji na to, aby vystavil Syna tomu nejhoršímu, co může na člověka dolehnout. Syn projde ponížením, bude opuštěn svými učedníky a jeho lid ho zavrhne. Uvidí, že jeho dílo na zemi nemělo smysl. Bude mučen a nakonec pomalu zemře nejstrašnější smrtí, kterou se lidé v té době popravovali. A při tom umírání bude tonout v nejistotě, proč toto vše Otec dopouští.
A Otec bude moci jen sledovat bolest a smrt Syna. Kdyby mu přišel na pomoc a ukončil jeho utrpení, zmařil by tím vše, co Syn vykonal. A zabránil by Synovi dokončit úkol. Protože Syn tím vším musí projít sám a jako člověk. Se všemi lidskými bolestmi, pochybami a zoufalstvím.
Ten temný věděl, že Zlý chce rozervat Synovu duši jako lano, napnuté na krajní mez.

Syn byl zajat. Začalo poslední dějství. Ten temný vnímal napětí, které naplnilo všechny vrstvy reality. Jako by všichni zatajili dech.

--------------

„Judovým polibkem vstoupil Pán Ježíš do poslední zkoušky. Nikdo z nás neví, co by se stalo, kdyby tenkrát náš Mistr neuspěl. Ale on zvítězil," řekl stařičký Jan a usmál se na svého žáka. „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži."
„Bylo to to největší, co pro nás Bůh mohl obětovat. Dal za nás sám sebe. Abychom pochopili, jak nesmírně mu na nás záleží. A bychom si z dobré a zlé cesty svobodně zvolili tu dobrou, tu kterou nám ukázal Mistr, tu jenž jediná vede k záchraně," dodal Jan.

Jan seděl v zahradě a vychutnával si paprsky zapadajícího slunce. Byl stár a sytý let. Přemýšlel o Judovi:
„Bratříčku, jak je mi líto, že jsi ztratil víru. Nebyl jsi jediný, kdo Mistra zradil. I Petr, jeho skála, ho třikrát zapřel.
Ale každý smí litovat svých chyb a vrátit se k Bohu. To udělal i Petr a Mistr ho vyvolil svým nástupcem na Zemi. Proč jsi to jen vzdával, bratříčku?
Nevím, jak bude svět vypadat poté, až zemřeme a budeme vzkříšeni. Ale vím, že až projdu tou poslední branou, bude mě za ní čekat náš Mistr.
Nevím, jaký bude Hospodinův soud. Ale vím, že Otec i Syn nás milují a chtějí, abychom byli zachráněni.
Modlím se za tebe, bratříčku."