Asi nechápeš
moji lásku k tobě.
To je však tím,
že zatím nechoval jsi
v náručí své robě,
že neznáš,
co znamená
rodičovská láska!

Vždyť nebyl nikdo,
kdo by tě laskal
v konejšivé náruči.
Jsem snad já první,
která se o tohle pokouší?

Ty nevíš,
jak dokážu milovat!
Vždyť jsem citem
naplněná po okraj,
jsem lásky plná nádoba,
sluncem ozářený kraj...

Jsem soucitná máma,
která odpouští
už dopředu
všechny tvé
 lotroviny
a chápe to,
že jsi zcela jiný,
tak zranitelný
a tak křehký,
plný emocí a zmatků.
Na tohle všechno
máš ve mě matku svou!

Od první chvíle,
od počátku,
já stála za tebou
a toužila ti nahradit,
co nedostal jsi dříve.
To je tajemství
mého citu
 k tobě, synu!

Hraješ mi na flétnu
u chrámu sv. Víta.
Jsem tvoje naděje,
ve chvílích beznaděje,
když pomalu svítá...