Ležela v kaluži krve, bílá jako stěna,
poslední výdech, úsměv na rtech,
stejně jako prve, bez pomoci
samotnou ve zdech našla ji smrt..
..pryč s životem, konec té bezmoci..
Na začátku byly slzy, smáčela si jimi tvář,
ve tmě, v tichu, s žiletkou v ruce,
zapomenout všechny hrůzy, pomalu a klidně,
bez jakéhokoli ostychu ze zápěstí kape krev,
žádná bolest, slzy mizí, padá břímě..
Sledovala protahující se stíny a svou krev,
viděla krutost světa, už nechtěla v něm žít,
měla dost té špíny všude kolem ní,
smutná je realita, život z ní vyprchává,
už nebude snášet klamání.. |
|
Hana 