S marností pocitů,
hledaje pevný bod,
ve strachu,
že bych jej skutečně nalézt mohl.
Opakovat chvíle
neopakovatelné.
Zdánlivě v zrcadle
a přesto pocity otřásají celou bytostí.
S vizí průniku,
pohled zvenčí.
Neexistence úniku a dveří,
kudy a proč?! Mám jít vlastně dál.
Plnící se prázdnota,
nemá okraje.
Svíravá touha uchopení,
však srdce je děravější než cedník.
...a zmatek je slovem slabým.