Jsem v tom útlumu z těch prášků, ještě dobírám na ten trojklaný nerv….

Nic mě nebolí, tak to nějak musím vydržet …

Nevím jestli Ti takovéhle výlevy vlastně pomohou nebo naopak,mě to pomáhá, protože si myslím ,že s Tebou mluvím…Připadám si vlezle,protože začínám

já…Ty jsi prostě jen řekl, byla to nejkrásnější možná ani né hodinka s Tebou…..

možný, nemožný ,mě to však stačí k tomu, abych Tě bláznivě milovala a toužila po Tobě… rozum mi to nebere, ale to k lásce patří, musím to ze sebe dostat jinak bych se udusila…Asi Ti tohle moc nepřidá vhodné, protože máš hodně svých problémů, o kterých vím jen v náznacích, ale jestli chceš napiš nebo přijeď mi je vypovídat…

Na začátku, při prvním asi volání, jsi to sliboval s takovou lehkostí ,škoda ,že to tak  nejde…Proč to tak nejde, prostě jsem smířená, že to opravdu nebude

lehké ,ale řešitelné ano…Trochu jsem se vypovídala….  z telefonu jsem byla tak překvapená zmatená…..

Hlavně ,že jsem Tě  slyšela a že jsi se dal trošku dohromady……….

závidím  všem tam okolo Tebe ,že Tě mohou vidět, cvokám  a mám různé

myšlenky ,jsem a chci být  tolerantní………snad mě trochu chápeš nebo né

Já opravdu jsem takové Tvoje malé lepítko i  když měřím 171….u Tebe jsem se cítila tak jak Tvoje jediná ….Opravdu to asi přeháním, ale srdíčko si ulevilo

i když následky tohoto  vyznání jsou ve hvězdách a se jich i bojím……….

Kdo se bojí nesmí do lesa a já do toho Tvého lesa se chci podívat,  pak bych byla šťastná!!!!