Sepsáno k stodvacátému večeru bílého křišťálu ... a věnováno všem, kteří si přečtou.
V hustých ulic tmách...
V hustých ulic tmách skrýval by se strach však jasné slunce úsměvu zná bílá rána bez hněvu a jemný šepot přátelství jenž se čistě skví v hloubi dobrých skutků je bez zrady a smutku
Vzpomněla jsem si při čtení těch veršů na jednu velice nehezkou příhodu ze svého života, která skončila mým úsměvem po dobrém skutku ne přítele, ale úplně neznámého člověka. Díky za vzpomínku *