se sedřenejma patama do krve
na rozmočený louce zakopává o palce
vyzbrojena papírovým pilníkem na nehty
nadvakrát zlomeným

jen si to představ
říkám si
jak tam stojí dávící se nevědomostí
jen se na ni podívej
říkám si
stojí tam uprostřed
a
křečovitě svírá kus křídla z anděla

modlím se k sedmikrásce
- za tu holku i za sebe

se sedřenejma patama do krve
a úsměvem opuštěnýho dítěte
v žilnatejch rukou popel z křídla
v rukou, kterejma prošel celej prašivej svět
(pohřbít svýho anděla chce odvahu)

modlím se k sedmikrásce
- neustále

až jednou
setkaly jsme se nečekaně
(a trochu brzo)
ale jsem vděčná
dovedla mě k rezavý řece

prosím žádnej pláč ani černý hábity

nikdo se nesmí zlobit
vždyť
- jen mě dovedla tam
kam se sype popel z křídel