Tahle povídka je původně slohovka do školy na volný téma s povinným začátkem ,Ozval se šílený smích'. Na ten můj učitelka řekla, že se nedá klasifikovat, že píšu hezky,ale že ho nepochopila a že neví, co jsem tím myslela;-) Tak bych jí jen chtěla ukázat, že se to klasifikovat dá, na co podle vás? díky moc

Ozval se šílený smích. ,,Čemu se směješ, Lili?‘‘ ,,Tobě a tvým zaručeným moudrům,‘‘odhrnula si rusovlasá dívka vlasy z obličeje. ,,Promiň, ale musím se smát, když tě slyším vynášet soudy o světě. Proč…‘‘ Starý komediant si prohrábnul knír. ,,Protože mám pravdu a jsem o ní přesvědčen. ,,Jseš filozof, nebo co?‘‘ nepřestala se dívka smát. ,,Kurva, Lili, ještě ti nebylo ani osmnáct a budeš poučovat starýho dědka kočovníka? Jseš chytrá jak rádio a hlavně, že máš celou hubu od povidel.‘‘ ,,Brzdi, Theo,‘‘ utřela si Lily pusu. ,,Nechci ti do toho kecat, ale myslím, že zrovna mě poučovat o životě nemusíš. Pár lidí to udělalo už před tebou a ještě jich bude hodně. Už nikdy neříkej, že nevím nic o světě, když víš, že zrovna já,‘‘ zarazila dívka svůj pohled o bělostné kopretiny kvetoucí vedle hospody a sklopila oči. ,,Zrovna já bych mohla vyprávět.‘‘ ,,Promiň,‘‘ odvrátil se kočovník od jejích ohnivých vlasů lesknoucích se odrážejícím se Sluncem. ,,Ale nesměj se mi, když mluvím.‘‘ ,,Nebudu, přísahám. Omlouvám se,‘‘ pronesla vtipně  předstírajíc lítost, ,,ale nedalo se to vydržet.‘‘

Podepřela si hlavu a zadívala se na pár cizích jezdců přijíždějících dobře se najíst a možná i vyspat. Blýsklo se jí v očích. ,,A jak ti jezdí maringotka, Theodore starší?‘‘ ,,Vážně jsi drzá, pískle, omluv se!‘‘ vstal Theodor od venkovního stolu patřícího k hospodě. ,,Uklidni se. Můžu se tě na něco zeptat?‘‘ zvedla Lily hlavu od povidlových koláčů. ,,Odsuzuješ mě za to, co dělám?‘‘ Stařec se zadíval do dívčiných vyrovnaných světlých očí. ,,Vždyt‘ víš, že ne, Lily. Vím, proč to děláš. Znám tvoje důvody. Je to tvoje práce, vybrala sis ji sama. A já tě za to obdivuju, holka.‘‘

,,Víš, Theo,‘‘ podepřela si Lily hlavu, ,,ty i já máme svoji práci. Ty jezdíš s cirkusem, vymýšlíš scénky a ukazuješ lidem svět z tý lepší strany – zábavný, jednoduchý a plný smíchu. A lidi to ohromně baví… Já zabíjím špatný lidi. Potím se a nebaví to nikoho. Vesničani jsou znechucení, když vidí krev stříkat na moje nohy. Pak mi poděkují a já shrábnu odměnu. Jak jsi kdysi řekl, každý má svoje poslání. Nás oba tenhle zatracenej svět potřebuje.‘‘ Theodor starší se mírně pousmál. ,,Čemu se směješ, kočovníku?‘‘ ,,Víš, Lili, máš pravdu a je to ironie, nezdá se ti? Mě i tebe lidé odsuzují. Občas se ptám, jestli to ještě má cenu…na těch lidech mi nezáleží, ale…‘‘ ,,Ano! Jaký by to byl svět bez zábavy a smrti!?‘‘ Stařec se prudce otočil. Za ním stál mladík s neuvěřitelně širokým úsměvem, kvůli kterému by dívky byly schopny zabíjet. ,,Kdo…Jimmy,příteli! Zdravím tě, pojd‘ k nám! Ty tu ted‘ děláš poskoka?‘‘ ,,Nějak se živit musím. Taky tě zdravím, Theodore. I tebe, Lily, zrzko, vyrostla jsi. Čím se vůbec živíš ty, princezno?‘‘ ,,Neptej se, sedni si k nám, Jimmy. Jsi pořád stejný blázen, jak vidím!‘‘ ,,Nesedej si, Jimmy a skoč nám dovnitř pro dvojitou vodku! A kořalku tady pro královnu smrti.‘‘ ,,Běž někam, Theo.‘‘ ,,Hned to bude,‘‘ uklonil se mladík až k zemi a zmizel ve dveřích krčmy.

,,Tu kořalku bych brala do půlitru,‘‘ přiznala nájemná vražedkyně. ,,Líbí se ti, vid‘?‘‘ přisunul se Theo těsně k dívce. ,,Ne, proč myslíš?‘‘ napnula Lily své štíhlé tělo na rozvrzané lavici. ,,Ale no tak, Lily. Znám ten tvůj pohled. Tak co?‘‘ ,,Dobře, odhalil jsi mě. Ty jsi jasnovidec a ne komediant. Theodor se upřímně zasmál. ,,Na tohle mi stačí tyhle dvě oči a ne nějaký…d‘ábelský schopnosti.‘‘

                                                          ***

,,Tak,‘‘ říhnul si kočovník, ,,dopil jsem a půjdu, čeká na mě žena a děti a Andreas a …‘‘ ,,Prostě celá jeho zatracená komediantská famílie, ‘‘ neodpustila si Lily. ,,Dobře, už jdu, mějte se tu.‘‘ ,,Díky za návštěvu, Theodore, ‘‘ vstal Jimmy a obejmul ho. ,,Drž se, Lily.‘‘ ,,Ty taky, Theo a…díky. Co zas koukáš jak tele, bavili jsme se snad o tom.‘‘ ,,To víš, že jo, holka. Už musím, dej mi ještě pusu.‘‘

Osaměli. ,,Slyšel jsem, že nemáš dneska kde spát. Můžu tě vzít k sobě.‘‘ Ne, díky, jsi milej, ale ustelu si nahoře v hospodě, jsem domluvená s krčmářem.‘‘ Mladá odklizečka špinavých lidí odtrhla zrak od sešeřeného nebe a zvedla obočí: ,,Kolik…‘‘ ,,Osm dvojitých,‘‘ obrátil do sebe Jimmy dalšího panáka. ,,Vážně, Lily, pojd‘ ke mně, mám tě prosit na kolenou? ,,Nemusíš, dobře, když mě necháš pod svojí střechou, budu ráda.‘‘ ,,Potěšení je na mojí straně, ‘‘ usmál se číšník a kolem temně černých očí se mu udělaly vrásky. Lili si nemohla vzpomenout, jestli někdy viděla tak kouzelný úsměv. ,,Ale už si neobjednávej, takhle přijdeš na mizinu.‘‘ Jimmy nezřetelně kývnul hlavou. ,,Provedu. Ale ještě jsi mi neřekla, co děláš a  kde pracuješ, plat zveřejňovat nemusíš. Ten můj je mizernej, jestli to chceš vědět.‘‘ Lili skryla oči za dlouhými řasami. Slunce pomalu zapadalo. Široko daleko nebyl kromě těch dvou nikdo jiný, než vrány kroužící šedým nebem. ,,Odpovíš mi, prosím?‘‘ Odpověděla. Slunce líně zapadlo, když ruku v ruce odcházeli.