Jednou takhle ráno, zjara,
na svět přišla kapyBára.
Tatík, znaven, je tím zklamán,
tváří se jak chcíplý daman.
Nevrlý to vskutku děd
neb mu med jed medojed.
K tomu Bára - dítě řvoun,
dlužen ji byl u psů psoun.
"Slintá, křičí jako hulán
horší už je jenom kulan!
Navíc bolí meniskus."
Z kuchyně hlas: "Zkus kuskus!"
Oknem jiný: "Své staré
ptej se jak zbýt hyrare."

"To je hrůza! Mortál kombat!
Všude zvěře - sakra, wombat!
Jsme snad v zoo, hergot fagot?
Kam se hneš, tvor - ajta, magot!!!"

Zvěří stíhán pod jabloň,
krok mu podrazil outloň.
Skončí tatík zabitý
ranou divé wapiti?
Navíc z poza prahu "RRRR"
vrčí divok nahurrr.

"Byl to sen, stín hrabáče
nezaženou lahváče!
Za stínem jen další stín,
v šenku nebude takin."

Nad zmar zmar, šel, pivo sál,
vtom se v sál vsál i nosál.
Strnule tak zpitec stanul:
"Sním či bdím? Za pípou manul!
Tohle je Aš, žádný Kongo!
Co že štamgast svírá bongo?"

..................zde mi pohas' kurzon (r)
Končím, podpis URZON (R)