Pět balónků tmavých
jak čestvě uvařená káva,
čtyři tmavě modré
smutek vysoko na nebi,
jeden šišatý zelený
jak čerstvě pokosená tráva
schnoucí pomalu na zemi.

Tři další červené
ve tvaru srdce otáčí se ve vánku,
jenž dětem zpívá zpívanku
uklidňujícím hlasem na suché rákosí.

Červená se dnes už tolik nenosí
i srdce jsou schovaná v žebrovém trezoru
kdo asi vypustil je samotné nahoru
samotinké - dle mého názoru.

Dva bílé jako lilie
nevinnost sama - téměř jsou průsvitné
září jak drahokam, když slunko vysvitne
naivní jak dětská poezie.

Poslední dva žluté jsou
konkurence slunečnicím a narcisům
blíže slunečním paprskům
plují bezmračnou oblohou.

Děti pláčí,
za nimi však nemohou.