Nadporučík Mirek Vincent hleděl strnule na obrazovku, na které viděl vnitřek domu, do něhož vtrhli gestapáci. Zároveň také v ulici stálo nákladní vozidlo, z něhož  vyskákali němečtí vojáci.
„Asi budou dělat prohlídku v celým domě. Přijeli i vojáci,“ řekl do vysílačky podplukovníkovi, který se ukrýval ve sklepě a majorovi, jenž se nacházel v jednom z bytů. Přitom rozjel automobil, v němž seděl. A díky tomu, že vozidlo bylo pod ochranou clonou neviditelné i neslyšitelné, tak projel do sousední ulice mezi německými vojáky, kteří strážili oba konce ulice.
  Podplukovník Michal Novotný si z očí sundal brýle, které mu umožňovaly vidět ve tmě vše jako v normálním světle. A to proto, že se světlo rozsvítilo i ve sklepě. Přes otvory mezi dřevěnými prkýnky sklepní stěny se upřeně zadíval na chodbu. Zároveň uslyšel bušení gestapáků na dveře v přízemí, které doprovázel jejich křik.
„Pozor! Několik vojáku vběhlo do domu a běží do sklepa,“ uslyšel hlas nadporučíka v naslouchátka, co měl v uchu.
„Je tenhle sklep průchozí do vedlejšího domu?“ zeptal se.
„Nikoliv. Vokýnky se dostane buď na ulici a nebo na dvůr.“
Přitom podplukovník uslyšel hluk vylamování zámků od dveří sklepů. Přikrčen rychle pootevřel dveře. Byl skoro na samém konci sklepa a hned uviděl vnikat vojáky do sklepů. Jeden z nich si povšiml otevřených dveří a okamžitě varovně vykřikl. Zároveň na dveře namířil pušku, ale ve stejnou chvíli podplukovník dvakrát na onoho vojáka vypálil. A ten se zhroutil. Vzápětí se sklepem rozlehlo několik výstřelů.
   Major Karel Pokorný si rychle uvědomil, že je jen otázkou času, kdy gestapáci zabuší na dveře bytu, ve kterém je. Jejich případné vniknutí do bytu mu nedávalo žádnou šanci k útěku. Útěk okny také nepřicházel v úvahu. Rozhodl se tedy v několika vteřinách. I on si sundal z očí stejné brýle, co měl podplukovník a otevřel dveře na chodbu, na niž bylo rozsvíceno.
„Pokusím se utíct na střechu!“ řekl do mikrofonku zabudovaném v límci. Současně zaslechl první výstřely ze sklepa.
„Pane majore, za chvíli budou u vás!“ uslyšel varování nadporučíka v naslouchátku. Pak uslyšel dusot na schodišti mezi prvním a druhým patrem. Jedním skokem se ocitl na začátku schodiště, co vedlo do třetího patra. Poté rychle po schodech vyběhl a ve třetím patře vrazil do jednoho z vyděšených nájemníku, které probudil hluk a střelba.
„Já nepatřím ke gestapu!“ vyhrkl ze sebe, když se rychle stavěl na nohy.  Zároveň zrakem hledal na podlaze svou pistoli, která mu vypadla. Uviděl jí ležet jen pár centimetrů od konce podlahy pod dolní části zábradlí. Učinil dva dlouhé kroky, po nichž se shýbl a pravou rukou se natáhl k pistoli. Při jejím uchopení spatřil skrz otvory zábradlí po točitém schodišti běžet dva gestapáky a jednoho vojáka. První gestapák si ho hned všiml.
„Halt!“ vykřikl okamžitě na něho, přičemž pozvedl ruku, v niž držel pistoli.
Major se na podlaze převalil, což se stalo ve stejný okamžik, když třeskl výstřel. Kulka vypálená gestapákem prolétla otvorem zábradlí a zaryla se do zdi vedle dveří bytu. Do něho okamžitě vyděšeně vběhli jeho nájemníci. Vzápětí Pokorný běžel přikrčen při zdi po schodech nahoru. Zároveň na něho bylo od zdola stříleno. Dvě kulky se skoro současně zaryly do zdi těsně vedle něho. Přes otvory v zábradlí několikrát v běhu vystřelil, aby za okamžik doběhl do dalšího patra. Tam si všiml otočného vypínače. Ve zlomku vteřiny jím otočil, načež zavládla tma. Pohotově si zase nasadil brýle pro vidění ve tmě a zalehl u zábradlí. Pistol zalícil na gestapáka, který zrovna vstával na nohy, protože na schodišti zakopl. Po výstřelu uviděl, jak on sebou škubl a klesl na schody. Poté vypálil na druhého gestapáka, který se zrovna přidržoval v rychlé chůzi zábradlí. Ten vykřikl a nachýlil se přes jeho horní okraj, načež se vzápětí ozval táhlý výkřik. O několik vteřin později následovala tlumená rána, jak tělo gestapáka dopadlo do přízemi. Pak  se v domě rozsvítilo, ale to už major utíkal co nejrychleji k půdě.

                         KONEC TŘETÍ ČÁSTI